„Vidíš něco?“ ptá se napjatě Zacharias Janssen svého otce Hanse. I když se pokoušeli zvětšovat pozorované objekty pomocí čoček už staří Číňané, objev mikroskopu, tak jak ho známe dnes, bývá připisován právě těmto dvěma Nizozemcům.
„Je to rozmazané,“ obrací se Hans na syna Zachariase (asi 1585–asi 1632). O zákonech optiky téměř nic netuší. Sklo, které na počátku 17. století používají na čočky, navíc není bez šmouh.
Pozorovaný objekt je sice zvětšený, ale obraz není čistý. Jejich mikroskop mnohem více připomíná dalekohled, jehož tuba na délku měří 30 centimetrů.
I přes řadu jeho nedostatků se o novém vynálezu z Nizozemí brzy dozvídají další evropští učenci, mezi nimi i Ital Galileo Galilei (1564–1642). V roce 1624 sestrojuje vlastní occhiolino (z italštiny očko), které zvětšuje zhruba 30krát. Název mikroskop se pro přístroje podobného typu vžije krátce poté.
Pozoruje krev i spermie
Mikroorganismy – tak roku 1676 pyšně nazývá svůj objev nizozemský přírodovědec Antoni van Leeuwenhoek (1632–1723). Pro svá pozorování červených krvinek nebo spermií si upravuje vlastní mikroskop, který dokáže objekt zvětšit až 200krát. Nakonec dospěje k pozorování mikroorganismů a posléze i bakterií.
Olej zvyšuje účinek
Německý fyzik Ernst Abbe (1840–1905) začíná spolupracovat s podnikatelem Carlem Zeissem (1816–1888).
Když se k nim pak přidává ještě sklář Otto Schott (1851–1935), vytvoří mimořádně úspěšný tým, který se nesmazatelně podepíše pod zdokonalení optického mikroskopu. Jejich tzv.
olejový imerzní mikroskop, v němž se mezi pozorovaným objektem a čelní čočkou nenachází vzduch, ale kapalina s větším indexem lomu – čirý olej, dokáže zvětšovat už 2000násobně. Zeiss po roce 1866 začíná mikroskopy prodávat ve velkém…
Pohled na nejmenší částici
Atom. Německý fyzik Erwin Wilhelm Müller (1911–1977) díky svému elektronovému mikroskopu (místo světelných paprsků pracuje s elektrony a místo skleněných čoček s těmi elektromagnetickými) roku 1951 poprvé spatří nejmenší částici hmoty.
Vývoj mikroskopů ale dál pádí mílovými kroku kupředu. Dnešní přístroje jsou schopné zvětšit pozorované objekty třeba i 300 000krát.