Na první pohled to vypadá jednoduše. Zkrátka vzít všechno, co se může rozložit, naházet to na hromadu a jen čekat na výsledek. Celý proces je však mnohem složitější, než by se mohlo zdát.

Pro získání kvalitního kompostu je důležité dodržet několik základních podmínek.

„Klíčem k efektivnímu kompostování je vytvoření ideálního prostředí pro rozvíjení mikroorganismů, tedy odpovídající teploty, živiny, vlhkost a spousta kyslíku,“ potvrzuje Matthew Worsham z americké University of Dayton a podotýká, že až dvě třetiny kuchyňského odpadu, který končí v koši, je možné zužitkovat.

Majitelé zahrad tak mohou získat přírodní hnojivo, bohaté na živiny, díky kterému se budou moci těšit ze šťavnatého ovoce, kvalitní zeleniny a překrásných květin.

Jedna, druhá, třetí

Podle vědeckého týmu z Cornellovy univerzity v USA existují tři etapy procesu kompostování, ve kterých se uplatňují různé typy mikroorganismů.

První stupeň trvá obvykle jen pár dní, během nichž začínají vyvíjet svou aktivitu mikroorganismy, kterým se daří při teplotách od 20 do 45 °C. Růst teploty je přirozeným vedlejším produktem tohoto procesu a proto jsou mezofilní organismy brzy nahrazeny termofilními, kterým se daří při vyšších teplotách.

Nastává druhá fáze, která může trvat týdny i měsíce. Během ní dochází k rozkladu organického materiálu a vyšší teploty přispívají k rozkladu bílkovin, tuků a sacharidů. Teploty neustále rostou a ničí patogenní organismy.

Pokud však teplota není kontrolována, může dojít k tomu, že nakonec zlikviduje všechny užitečné mikroorganismy.

Techniky, jako je provzdušňování a převracení kompostu pomáhají udržovat teplotu okolo 65 °C. Poté její hodnota začne opět klesat a mezofilní organismy obnoví svou činnost, aby dokončily přeměnu zbývající organické hmoty do použitelného humusu.

To je třetí fáze, která trvá zpravidla několik měsíců. Během nich kompost chládne a dozrává.

Kdo „vyrábí“ kompost?

Existují dvě hlavní skupiny mikroorganismů, které se podílejí na přeměně odpadu na kompost a sice aerobní a anaerobní. Aerobní potřebují kyslík, aby přežily a jsou nejdůležitější a nejúčinnější. Anaerobní mikroorganismy naopak kyslík nepotřebují.

Jsou také důvodem, proč kolem sebe kompost šíří nepříjemný zápach, protože při své činnosti vytvářejí páchnoucí plyny. Přibližně 80 až 90 procent všech mikroorganismů, nacházejících se v kompostu tvoří bakterie.

Zbývající množství jsou různé druhy hub včetně plísní a kvasinek. Kromě mikroorganismů se v kompostu dají najít další užiteční tvorové, jako jsou třeba svinky, stonožky, žížaly nebo červi. Tito živočichové pomáhají urychlit rozklad.

Zelená a hnědá

Je rovněž nutná rovnováha „zeleného“ a „hnědého“. Zelené složky jsou bohaté na dusík a patří k nim například tráva, odpad z ovoce a zeleniny. K hnědým komponentům, bohatým na uhlík náleží třeba listí a větvičky.

Poměr uhlíku a dusíku zhruba 30:1 je ideální pro efektivní kompostování. Uhlík dodává mikroorganismům energii a dusík poskytuje další výživu, takže mohou pokračovat v růstu a reprodukci.

Důležitá je rovněž správná vlhkost, za optimální se považuje zhruba 40 až 60 procent. Nesmí se zapomenout ani na dostatečné množství kyslíku, protože jeho deficit vede k převaze anaerobních mikroorganismů a nežádoucím hnilobným procesům v kompostu.