Výletní loď Wilhelm Gustloff, chlouba třetí říše, měla vynikat tím, že při svých plavbách poskytne stejný luxus všem Němcům bez rozdílu. Proslavila se však jinak. Při jejím potopení totiž zahynulo přes 9000 lidí, nejvíce v námořních dějinách. Jak k tomu došlo?
Ve středu 5. května 1937 byla v hamburských docích slavnostně spuštěna na vodu osobní loď Wilhelm Gustloff.
Pýcha nacistické propagandy měla sloužit k výletním plavbám pracující třídy pod taktovkou jakési nacistické cestovní kanceláře, pojmenované Kraft durch Freude (Radostí k síle), KdF. Sám Adolf Hitler se účastnil slavnostního křtu lodi, která se původně měla jmenovat po něm.
Nakonec získala jméno po Wilhelmu Gustloffovi (1895–1936), zakladateli švýcarské odnože NSDAP, kterého zabil židovský student medicíny David Frankfurter.
Dovolená pro každého
Když roku 1933 nastoupili k moci nacisté, zrušili všechny nezávislé odborové organizace. Práva zaměstnanců měla nově chránit organizace Německá pracovní fronta (Deutsche Arbeitsfront – DAF), ve skutečnosti je však jen kontrolovala.
Nejúspěšnějším počinem DAF bylo vytvoření právě Kraft durch Freude, která pro pracující zajišťovala dovolené, výlety, kulturní akce i lázeňské pobyty. Jejím hlavním mottem bylo, že odpočinutý pracovník podává vyšší výkon. Chloubou KdF byl právě parník Wilhelm Gustloff.
Dostupný luxus
Specifikem této osobní lodi byly beztřídní kajuty. Všechny bez rozdílu měly stejnou velikost i výhled na moře.
Každá byla vedle postelí vybavena také teplou a studenou vodou, sedačkou, stolkem a lehátky.
Loď měla zkrátka zajistit luxusní dovolenou všem Němcům bez ohledu na to, zda šlo o dělníka či výše postaveného zaměstnance. Na 8 prostorných palub (každá o rozloze téměř 5000 m2) se vešel dostatek lehátek na opalování pro všechny pasažéry.
Samozřejmostí byly velkokapacitní společenské místnosti s tanečním parketem, jídelna i krytý bazén.
Konec zábavy
Na první plavbu s cestujícími se Wilhelm Gustloff vydal 24. března 1938. Jeho kapacita činila asi 1400 osob. Za 17 měsíců uskutečnil 50 plaveb (převážně do Norska a Švédska) a přepravil na 65 000 pečlivě vybraných výletníků.
Při referendu o anšlusu Rakouska sloužila loď dokonce jako plovoucí volební místnost pro Rakušany žijící v Anglii. Rekreačním plavbám však učinila přítrž 2. světová válka.
22. září 1939 byl Wilhelm Gustloff zařazen do Kriegsmarine (německé válečné námořnictvo) jako nemocniční loď.
Ve službách války
Pro tato plavidla platila přísná pravidla. Musela být natřena na bílo s viditelným červeným křížem na boku a nesměla mít na palubě žádné útočné zbraně. Od září 1939 do listopadu 1940 bylo na lodi Wilhelm Gustloff ošetřeno 3 151 zraněných a nemocných vojáků.
Další 4 roky sloužil jako kasárenská loď pro posádky německých ponorek. Dostal maskovací nátěr a byl trvale zakotven v polském Gdaňsku. Na samém konci války byl povolán k dalšímu úkolu.
Poslední plavba
V lednu 1945 se uskutečnila největší evakuace v dějinách. Němci se snažili z Východního Pruska zachránit nejen své vojáky (zraněné, nezraněné i nemocné), ale i uprchlíky utíkající před Rudou armádou.
Do akce zapojili všechny své plavby schopné lodě na Baltu včetně Wilhelma Gustloffa. Ten vyrazil 30. ledna z Gdyně za velmi špatného počasí.
Foukal silný vítr, sněžilo a teplota klesala k -10 °C. Loď byla doprovázena pouze jedinou torpédovkou Löwe, ostatní nemohly plout kvůli svému špatnému technickému stavu.
Sled chybných rozhodnutí
Dle oficiálních záznamů bylo na palubě Wilhelma Gustloffa 6050 lidí.
Dle historika Heinze Schöna, který neštěstí přežil, jich ve skutečnosti bylo 10 582. Z toho 918 důstojníků a námořníků, 373 členek ženských námořních pomocných sil, 173 členů posádky, 162 těžce zraněných vojáků a 8 956 uprchlíků.
Přetížená loď měla navíc na palubě hned 4 kapitány, kteří se nemohli shodnout ani na rychlosti, ani na trase. Pluli tak příliš pomalu na to, aby případně unikli ponorkám, které se v místě mohly vyskytovat.
Další velmi významnou chybou kapitánů bylo osvětlení lodi obrysovými světly, díky kterým byla pro nepřátele dobře viditelná.
Problémový velitel ponorky
Posádka lodi Wilhelm Gustloff neměla nejmenší tušení o tom, co je v nejbližších okamžicích čeká. Nevěděli, že je zaměřila sovětská ponorka S-13, která tou dobou v Gdaňském zálivu hlídkovala.
Její velitel Alexander Marinesko (1913–1963) byl na této výpravě za trest. Úspěšná mise byla jeho jedinou šancí, jak uniknout trestu zastřelením za svévolné opuštění lodi.
Na Silvestra se totiž, i přes přísný zákaz vedení, opil v přístavním městečku Hanko obývaném finskými Švédy a zmeškal plavbu, na kterou se měl se svou ponorkou vydat.
Nečekaná příležitost
Dne 30. ledna 1945 se ponorka S-13 pohybovala u hladiny v periskopové hloubce, aby snížila riziko svého objevení, když člen posádky zahlédl v dáli záblesk světla. Rozeznal velkou loď. Protože plula pomalu, rozhodl velitel Marinesko o jejím stíhání na hladině.
Ponorka plula s otevřenými poklopy a trupem těsně pod hladinou. Stačil jediný chybný manévr a potopila by se. Krátce před 21. hodinou se dostala do vzdálenosti 500 metru od lodě a zaútočila. Tři torpéda zasáhla cíl.
Největší námořní tragédie
Zasaženy byly příď, strojovna a prostor lodního bazénu lodi Wilhelm Gustloff. Spoustu lidí zabily výbuchy torpéd hned, další se utopili po uzavření vodotěsných přepážek. Loď se naklonila na pravobok, zpátky a opět na pravobok. Vypukla panika.
Kapitáni dali vypálit záchranné světlice a vysílali signál SOS. Po 50 minutách se loď potopila a spolu s ní 9343 mužů, žen i dětí. Další německé lodě, které se vypravily na místo neštěstí, zachránily pouhých 1239 pasažérů včetně všech čtyř kapitánů.
Nedoceněný hrdina
Marineskova ponorka se po útoku ponořila na dno moře, kde přečkala útok několika hlubinných bomb. Hned v únoru se jí podařilo potopit další německou loď, Generál von Stauben.
Marinesko čekal, že bude oceněn titulem Hrdiny Sovětského svazu, ale kvůli své špatné pověsti děvkaře a pijana se ho během svého života nedočkal. Naopak byl kvůli kázeňským prohřeškům degradován, a nakonec od námořnictva odešel.
Tři roky byl dokonce vězněn v gulagu. Hodnost kapitána i vytoužený titul získal až posmrtně v roce 1990.
Rozporuplný útok
Na napadení lodi Wilhelm Gustloff je nahlíženo různě. Byl útok oprávněný, nebo ne? Jedná se totiž o jeden z největších masakrů civilního obyvatelstva, při kterém zemřelo až 3000 dětí. Na druhou stranu měla loď status válečného plavidla.
Nacházela se na ní ponorková posádka přepravovaná k dalšímu boji, a dokonce byla vybavena protiletadlovými kanony, byť údajně nefunkčními. Právě kvůli pochybám o jeho oprávněnosti se o útoku na loď Wilhelm Gustloff dlouho nesmělo mluvit.
S počtem obětí, 6x převyšujícím oběti zkázy Titancu, však zůstává potopení této německé lodi největší tragédií v námořních dějinách.