Pomůcky vhodné k boji si lidé tvořili už od pravěku, lepší zbraň totiž znamenala větší šanci na přežití. Které z nich byly natolik významné, že výrazně ovlivnily historii?
Pěstní klín
Kdy se objevil: starý a střední paleolit (cca 1 000 000–40 000 let př. n. l.), používal ho zejména Homo erectus a Homo heidelbergensis
Kde: od Číny přes Evropu až po Jižní Ameriku
Materiál: pazourek, rohovec, ryolity, fonolity, křemence a další horniny
Účel: sekání, bodání a řezání, porcování zabitých zvířat i jako zbraň
Velikost: většinou 8–15 cm
Šlo o oboustranným štípáním opracovaný (bifaciální) kámen většinou kapkovitého tvaru. Silnější neopracovaný konec drželi v dlani, užším, který měl ostrou hranu po celém obvodu, což zvětšilo jeho řeznou plochu, pracovali.
Výroba klínu vyžadovala jistou zručnost, proto je považován za zásadní technologický průlom, svědčící o navýšení kapacity lidského mozku. Díky snadné údržbě i nahraditelnosti se masově rozšířil.
Oštěp
Kdy se objevil: starý paleolit (cca 600 000–250 000 let př.n.l.)
Kde: nálezy v Německu a Anglii, později Egypt, Řecko, Řím a další
Materiál: dřevo a kámen, který byl později nahrazen kovy
Účel: lov velké zvěře na dálku, první útok velkých antických armád
Velikost: 1,83 až 2,25 m
Oštěpy se začaly objevovat asi 400 000 let př. n. l., jejich nejjednodušší formou byl bambus seříznutý do špičky. Později byl na jeden konec umisťován naostřený kámen či kost, poté nahrazený kovem (bronz, železo).
Oštěp umožňoval lov velkých zvířat na delší vzdálenost, a tudíž zajištění potravy pro více lidí. Velmi se osvědčil v boji. Obdobou oštěpů jsou kopí, která se ale nikdy nevrhala, byla vždy bodnou zbraní.
Později byly pro dosažení větší rychlosti oštěpu využívány tzv. vrhače oštěpů (atlatly).
Luk a šípy
Kdy se objevil: střední paleolit, asi 250 000–40 000 let př. n. l.
Kde: Afrika, později i Amerika, Evropa a Asie
Materiál: luk – ze dřeva, bambusu, šlach, rohoviny, provazu; hroty šípů – z kostí, drápů a zubů zvěře, tvrzeného dřeva, pazourku, později z kovů (bronz, železo, ocel)
Účel: nejprve lov zvířat, překonání jejich únikové vzdálenosti, později využití v boji – lučištníci
Velikost: různá, zpočátku luk asi 200 cm a šíp cca 100 cm
Po vrhači oštěpů je to nejstarší a historicky i geograficky nejrozšířenější dalekonosná zbraň, co do významu je vynález luku a šípů řazen hned za objev řeči, používání ohně, vynález kola a provazu.
V pravěku po jeho objevení došlo k hromadným vybíjením zvířat, a tím pádem k vyhubení mnoha druhů. Některé teorie pracují s tím, že byl luk objeven náhodou a nejprve používán k jiným účelům – rozdělání ohně, vrtání apod.
Meč
Kdy se objevil: doba bronzová (asi 2300–800 př. n. l.), první exempláře kolem roku 1600 př. n. l. Předchůdci mečů pocházejí už z roku 3300 př. n. l. a byly nalezeny v Turecku. Měří asi 60 cm, jsou z arsenického bronzu a některé i vykládané stříbrem.
Kde: Evropa, Egypt, Čína, Indie
Materiál: kovy – bronz, železo, damascénská ocel
Účel: ideální zbraň pro boj v těsné formaci za dob Římanů, ve 13. století sloužil i jako odznak společenské prestiže, při útoku bylo cílem protivníka zničit či mu poškodit zbroj
Velikost: nejprve 60–90 cm, později přes 1 m
Vznik meče je spojen s dalším lidským pokrokem – ovládnutím zpracování kovů, metalurgií. Ta má svůj počátek v Mezopotámii v období mezi roky 3500–3000 př. n. l.
Meče se vyvinuly z pazourkové dýky, první byly měděné, ale hlavním kovem pro jejich výrobu se stal bronz. Později je vytlačily meče železné, které byly zpočátku krátké, až mezi 9. a 6. stoletím př. n. l.
se začaly objevovat kovové meče přesahující délku 1 metru. Vlastnit meč znamenalo prestiž. Meče byly populární velmi dlouhou dobu, až na přelomu starověku a novověku je vytlačily palné zbraně.
Řecký oheň
Kdy se objevil: kolem roku 672 n. l.
Kde: Byzantská říše, zejména Konstantinopol neboli Cařihrad (dnes Istanbul)
Materiál: zřejmě ropa s dalšími příměsemi (nehašené vápno, síra, potaš, borová pryskyřice atd.)
Účel: ohnivá směs se používala zejména k zapálení nepřátelských lodí, ale i v pozemních bitvách. Zasáhla cíl na 50 metrů.
Tekutý lepkavý plamen byl přelomovou zbraní s devastujícími účinky, protože jej nebylo možné hasit vodou. Obyvatelé Byzance ho nazývali mořským či tekutým ohněm, ale později se vžilo označení řecký oheň.
Plamenomet, že kterého oheň stříkali, se nazýval siphonos. Za jeho vynálezce je považován chemik Kallinikos, je však možné že šlo o výtvor více lidí. Dalšího zdokonalení se řecký oheň nedočkal, naopak později upadl v zapomnění.
Střelný prach
Kdy se objevil: 7.–9. století
Kde: Čína
Materiál: 75 % jemně mletého draselného ledku neboli dusičnanu draselného (KNO3), 10 % síry a 15 % dřevěného uhlí
Účel: nejprve byl využíván jako přísada v léčitelství; při těžbě v lomech a dolech, stavbě silnic a při ohňostrojích se využívá dodnes, největší průlom ale znamenal pro vývoj střelných zbraních a děl.
K válčení byl poprvé použit kolem roku 1000 n. l.
Střelný prach je nejstarší známou výbušninou na světě. Ve 13. století pronikl z Číny do Evropy a způsobil zánik rytířů jakožto středověkých bojovníků.
Jeho výroba je velmi levná, proto se dodnes používá například při odstřelovacích pracích v lomech či při výrobě zábavní pyrotechniky. V palných zbraních už ne, neboť způsoboval jejich korozi.
V roce 1887 si potom Alfred Nobel nechal patentovat bezdýmý střelný prach.
Střelný prach ve 14. století umožnil vnik děl (kanóny, houfnice) využívaných především při obléhání, ale i na bitevním poli, a také prvních kulometů na konci 19. století (Gatlingův kulomet, kulomet Maxim).
Stíhací letoun
Kdy se objevil:1915–1918
Kde: Německo
Materiál: ocelové trubky, dřevo
Účel: ovládnutí vzdušného prostoru během 1. světové války
Velikost: Fokker D.VII: výška 2,75 m, délka 6,95 m, rozpětí 8,92 m
Když se rozpoutala 1. světová válka, motorová letadla existovala jen krátce. Byla proto nedokonalá, stavěná jen ze dřeva a tkanin. Zpočátku sloužila pouze k průzkumu. Vybavena byla maximálně dvěma kulomety.
Při konstrukci stíhacích letadel se výrobci potýkali s problematickým umístěním kulometů, což nejlépe vyřešil německý konstruktér Fokker, když sestrojil kulomet synchronizovaný s vrtulí.
Největším triumfem Němců byl dvouplošník Fokker D.VII, díky kterému získali Němci na konci války vzdušnou převahu.
Bojové plyny
Kdy se objevily: 1915
Kde: bojiště první světové války
Materiál: chemické látky
Účel: otrava nepřítele
Chemické zbraně byly poprvé použity v 1. světové válce, kdy proti nim zpočátku neexistovala žádná obrana. V roce 1914 používali Francouzi málo účinný chloraceton. Velké plynové útoky měli ale na svědomí Němci. V dubnu 1915 použili u města Ypry jedovatý chlor.
Smrtící žlutozelený mrak měl za následek poškození zraku a dýchacích orgánů nepřátel. V roce 1916 byly jako ochrana vojákům poskytnuty plynové masky.
Dalším plynem použitým v průběhu této války byl yperit neboli hořčičný plyn, který patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek.
Tank
Kdy se objevil:1916
Kde: britský tank použitý ve Francii (bitva na Sommě)
Materiál: silně obrněné vozidlo s pásy, věží a kanónem
Účel: likvidace pozemních sil nepřítele přímou palbou
Velikost: Mark I měřil na délku 7,93 m, na šířku 4,13 m a na výšku 2,45 m
Prvním tankem použitým v boji byl britský tank Mark I, který byl nasazen 15. září 1916 v bitvě na Sommě.
Anglické slovo tank (nádrž) bylo krycím názvem projektu, který měl vyřešit patovou situaci 1. světové války vzniklou po zavedení kulometu, ostnatého drátu a zákopové války.
Během 2. světové války se tanky staly rozhodující zbraní pozemních bitev a i následně byly zdokonalovány. Po skončení studené války (1947–1991) se však jejich vývoj zpomalil.
Jaderné zbraně
Kdy se objevily: 1945
Kde: disponovali jimi Američané, později i Rusové a další
Materiál: radioaktivní štěpný materiál, většinou uran235 nebo plutonium
Účel: vyhlazení nepřítele/lidstva
Velikost: největší jaderná bomba v historii, tzv. car-bomba, měla sílu 50 Mt (2000x silnější než ta svržená na Hirošimu)
První jaderná bomba byla vyvinuta ve Spojených státech během 2. světové války pod vedením fyzika J. Roberta Oppenheimera (1904-1967). Vybuchla 16. července 1945 v poušti White Sands v Novém Mexiku.
Další vyrobené bomby, Little Boy a Fat Man, byly o pár týdnů později svrženy na japonská města Hirošima (6. srpna) a Nagasaki (9. srpna). Okamžitě zabily 130 tisíc lidí, dalších 100 tisíc jich umřelo v dalších letech na následky výbuchu.
V roce 1949 vybuchla plutoniová bomba označovaná jako Joe-1 postavená tehdejším Sovětským svazem. Roku 1952 otestovaly USA první vodíkovou pumu, v roce 1953 je následovali Sověti, jejichž bomba byla připravena k vojenskému nasazení.
Roku 1961 SSSR otestoval největší bombu v historii, tzv. car-bombu. Aktuálně se k vlastnictví jaderné zbraně hlásí 8 velmocí, Izrael to oficiálně nepřiznal. JAR své zbraně zničila.
Kalašnikov AK-47
Kdy se objevil: 1945
Kde: Sovětský svaz
Materiál: kov a dřevo, později plast
Účel: střelba na vzdálenost až 2,8 km
Velikost: 870 mm na délku
Jde o nejpopulárnější pušku na světě. Je oblíbená hlavně proto, že si drží spolehlivost i za náročných podmínek, má nízké výrobní náklady, její obsluha je snadná a zbraň je navíc dostupná kdekoliv na světě.
Na jejím vývoji začal její ruský konstruktér Michail Kalašnikov (1919-2013) pracovat v roce 1945. Rozhodl se přitom zkombinovat to nejlepší z americké M1 Garand a německé StG 44. Puška je vcelku těžká, váží 4,3 kg, a používat se začala v roce 1949.
Bezpilotní letoun
Kdy se objevil: 1994
Kde: USA
Materiál: kompozit
Účel: průzkum a přesně cílené dálkově řízené útoky
Velikost: MQ-1 Predator: délka 8,22 m, výška 2,1 m, rozpětí 14,8 m
V 80. letech se americká CIA a Pentagon začaly zajímat o možnosti bezpilotních letounů a dronů. V roce 1994 byl vyvinut bezpilotní letoun Predator, který se vyznačoval dlouhou vytrvalostí a byl vzdáleně ovládán operátorem, klidně i z jiného kontinentu.
Po útocích na newyorská Dvojčata byla vytvořena upravená verze letounu schopná nést řízené střely. Letouny byly nasazeny v bojích o Afghánistán, Bosnu, Kosovo, Irák, Jemen a Libyi. Už se nepoužívají, v roce 2007 byly nahrazeny bezpilotními letadly MQ-9 Reaper.