Zlechtá Robina Williamse, jamuje s basákem Red Hot Chilli Peppers a zamiluje se do Benedicta Cumberbatche. Co je pozoruhodnější, gorila Koko rozumí 2 000 slovům a ovládá 1 000 gest znakového jazyka.
Jako na zubožené mládě v zoo v San Francisku je na ni přitom žalostný pohled. Pro roční samičku Koko nemá matka dost mléka, navíc v gorilí tlupě řádí úplavice.
I tak padne do oka Francine „Penny“ Pattersonové (*1947), která v roce 1972 hledá kandidáta pro svůj doktorandský projekt.
„Moje původní představa byla, že s ní budu pracovat čtyři roky, potom získám titul a tím to skončí.“ Skončí to nakonec nejen titulem, ale také adopcí gorily, založením nadace a celoživotním poutem, které po dalších 45 letech zpřetrhá až smrt Koko loni v červnu.
První bolestný dojem
Gorily nemají v 70. letech vysokou reputaci. Vědci nepovažují jejich inteligenci za srovnatelnou s šimpanzi, britští školáci je řadí spolu s krysami, hady a pavouky mezi nejnenáviděnější zvířata.
„Při našem prvním setkáním neudělala Koko nic, čím by tuto pověst pozvedla,“ vzpomíná Pattersonová. „Rychle si mě změřila, a pak mě kousla do nohy.“ Vědkyně se ale neobává, ani když primát dospěje a váží 127 kg.
I když většina lidí považuje gorily za krvelačné zabijáky, ve skutečnosti jsou to plaší a mírní tvorové, ke spolupráci tak mnohem vhodnější než právě šimpanzi.
Lež má chápavé nohy
Pattersonová brzy zjistí, že Koko se nečekaně rychle učí. Za první rok a půl si osvojí jedno gesto znakového jazyka každý měsíc. Kolem 5 let věku objeví kouzlo lhaní.
„Jsem přesvědčená, že Koko skutečně lže, aby se dostala z průšvihu,“ říká Pattersonová, když pozoruje, jak se gorila snaží svalit vinu za rozžvýkané pastelky na jiné ošetřovatele.
V 19 letech projde Koko zrcadlovým testem sebeuvědomění, v kterém mnoho jiných goril selže. Pomocí znakové řeči vtipkuje, nadává i vynalézá nová gesta, aby vyjádřila své myšlenky. Postavičku Pinocchia například popíše znakem pro „slon“ a „dítě“. Používá tedy jazyk stejně jako lidské bytosti.
Řezat – krk
V roce 1976 pořídí výzkumníci Koko společnost. Doufají, že s o rok a půl mladším samcem Michaelem (1973–2000) utvoří v dospělosti pár. Z Michaela se stane lokální celebrita-malíř, tvořící a vystavující abstraktní obrazy. Vědce ale uvede v úžas něčím jiným.
Zdá se, že si nejenom vybavuje okamžik, kdy v kamerunském lese tragicky osiřel, ale že o něm dokáže i vyprávět. „Rozmačkat – maso – gorila. Hlasitý – pláč. Řezat – krk,“ gestikuluje gorilí samec.
Pašerácké zátahy na gorilí maso nejsou v Africe žádnou výjimkou, že by ale zanechaly ve zvířecím mláděti živou emocionální stopu, vědce ohromí. Jako partner pro Koko se ovšem Michael neosvědčí. Její silná mateřská potřeba nakonec nebude nikdy naplněna.
Koko a kotě
Jedním z důvodů, proč Koko nemá potomky, by mohla být krize identity. Považuje Penny za svou matku a chce se družit s lidmi. Vůči lidem vykazuje i sexuální náklonnost.
Ačkoliv se osobně setká s Leonardem DiCapriem i Robinem Williamsem, jejím favoritem zůstává Benedict Cumberbatch, kterého zná z DVD. „Očividně na něj má veliký zálusk,“ říká producentka Bridget Applebyová.
„Koko miluje britský přízvuk.“ Své mateřské pudy nakonec promítne do jiných bezbranných tvorů – stane se milovnicí koček. O adoptovaného kocourka pečuje jako o vlastní mládě. Přes všechny pozoruhodné pokroky se ale ozývá i hlas kritiků.
Podle nich Koko nerozumí skutečnému významu gest, která předvádí. Gestikuluje prý náhodně a jen proto, že následuje odměna. Pattersonová, která prožije 45 let po boku gorily, si ovšem stojí za svým:
„Koko světu ukázala, jak hluboká inteligence a netušená empatie se skrývá v lidoopech.“