Ukazovat exotickou zvířenu, vzdělávat veřejnost, ale především dbát na zachování druhové rozmanitosti. Posláním současných zoologických zahrad je hlavně spolupráce na záchraně ohrožených druhů, kdy zvířata mohou putovat ze zajetí zpátky do volné přírody. Tedy opačnou cestou, než bylo donedávna zvykem.
Lidé chovali divoká zvířata v zajetí už ve starověku. Ať kvůli užitku, potřebě ukázat svou moc či z náboženských důvodů. V době starověkého Říma byly mnohé šelmy zneužívány ke gladiátorským zápasům.
Ve středověku se staly zvěřince běžnou součástí panovnických zahrad. Císaři i králové měli exotická zvířata z Afriky a Asie ve velké oblibě.
Vášnivým chovatelem byl mimo jiné Karel Veliký (747 – 814), na jehož dvoře nebyla nouze o to spatřit lvy, velbloudy či slony.
Nejstarší zoo na světě se nachází v císařském zámku Schönbrunnu ve Vídni.
Jako menažérii (zvěřinec) ji založil František I. Štěpán Lotrinský (1708 – 1765) se svou chotí Marií Terezií (1717 – 1780) v roce 1752. Označení „zoo“ však bylo poprvé použito v souvislosti se zřízením zahrady v irském Dublinu v roce 1830.
V 19. století vznikala zařízení pro vystavování cizokrajných zvířat po celém světě (1844 v Berlíně, 1864 v New Yorku, 1882 v Tokiu). Klece malých rozměrů a nedostatečné informace o potřebách chovaných zvířat však vedly k častým úhynům.
Revolucí v této oblasti se staly myšlenky německého obchodníka se zvířaty Carla Hagenbecka (1844 – 1913), který navrhl naprosto nové pojetí přístupu k chovaným exemplářům.
Podle jeho názorů by měly jednotlivé druhy žít ve výbězích podobajících se co nejvíce přirozenému prostředí zvířat. Později byly dalším impulzem pro zlepšení podmínek v zoologických zahradách filmy zachycující zvířata ve volné přírodě.
Moderní zoologické zahrady se snaží přispívat k ochraně biodiverzity. V současné době zoologické zahrady spojuje projekt na záchranu ohrožených druhů zvaný Evropský záchovný program, jehož činnost zajišťuje Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií.
Převratných změn se dočkaly i české zoologické zahrady. Na našem území se jich nachází celkem 15. V nejedné z nich vznikly nejenom nové pavilony, ale také přírodní expozice simulující místa původního výskytu dané zvířecí populace. Zároveň zoo se začaly přednostně zajímat o chov ohrožených druhů.
Čím více atraktivních zvířat, tím lepší zoo – tato hypotéza už dávno neplatí. Budoucnost spočívá ve zlepšování péče o chované jedince. Ne vždy je ovšem možné zvětšováním výběhů vyjít zvířatům vstříc.
Například sloni ve volné přírodě urazí denně i desítky kilometrů. Jenomže to lze v uměle vytvořeném prostředí těžko.
Zvířata omezují nejenom ohradníky, skla či mříže, ale také přítomnost dychtivých návštěvníků. Dánské architektonické studio Bjarke Ingels Group navrhlo zoo budoucnosti, v kterém má být nárokům zvířat uzpůsobeno naprosto vše.
Pozorovatelé by měli být naprosto neviditelní a ani v nejmenším by neměli chované exempláře zneklidňovat.
Za tímto účelem by měly být mj. využity z jedné strany neprůhledné zástěny. Pro lidi by to znamenalo zážitek, který se vyrovná výpravě na safari.
