Fotbal, tenis, basketbal, baseball, házená, golf a mnoho dalších globálně populárních sportů by nemohly vzniknout, kdyby v dávných dobách některá chytrá hlava nevymyslela míč.
Míčové hry jsou celosvětovým fenoménem, ostatně šílenství kolem světového fotbalového šampionátu je ještě v živé paměti.
Míčové hry provozovali již staré civilizace, ať ty z dálného východu, evropské nebo předkolumbovské. Například filozof Platon ve svém díle zmiňuje míč, který byl složen z dvanácti barevných dílů.
Kolébka evropské civilizace dokonce znala i balon plněný vzduchem. Římané znali hned pět druhů míče, když je rozlišovali podle velikosti. Jeden z nich se nazýval pilla, kterýžto termín později pronikl i do angličtiny jako ball.
Staré americké civilizace při svých hrách, kdy poražené družstvo bývalo mnohdy snědeno, používaly také různé druhy míče. Třeba i kamenné, takže se asi jednalo o dosti bolestivou zábavu.
Nejrozšířenější míčová hra světa fotbal se začal do dnešní podoby vyvíjet na Britských ostrovech od 16. století. Tehdejší hráči rozhodně nemohli být žádní přecitlivělí uplakánci, jako leckteří jejich současní následovníci. Hra byla navýsost tvrdá a míč?
Jen pro silné žaludky. Býval vyroben z nafouklého prasečího močového měchýře a zabalen ve vepřové nebo v jelení kůži s těsným šněrováním. Jiné míče se vycpávaly peřím nebo zrním.
Jeden míč z jelení kůže vlastnila i skotská královna Marie Stuartovna a dodnes je její hračka k vidění ve Smithově muzeu ve Stirlingu.
Věda do fotbalu pronikla v polovině 19. století, když americký chemik Charles Goodyear vulkanizoval kaučuk. On sám poté vyrobil první gumový míč, který kopanou zásadním způsobem zkvalitnil.
Navíc se konečně mohly začít vyrábět stejné míče, takže jim mohl být dán standardizovaný rozměr. Ten je dodnes vyměřen obvodem pohybujícím se mezi 69 až 71 centimetry. Až do roku 1938 se na světových šampionátech hrálo s míčem se šněrováním.
Balony byly vyrobeny z těžké kůže a dostat jimi do hlavy či do citlivých míst nebyla žádná legrace.
Postupem času se k výrobě míčů začaly používat lehčí materiály. Od 50. let se začala měnit barva míče. Kožené tmavé balóny se začaly zesvětlovat, zejména proto, že na zeleném trávníku byly poté snadnější kořistí pro oko diváka.
Černobílý míč se na šampionátu objevil poprvé v roce 1970 v Mexiku. Do té doby netradiční design byl vybrán z prostého důvodu, míč byl lépe viditelný na televizních obrazovkách.
Technologie výroby míčů se neustále zdokonalovala. Například Teamgeist, kterým se hrálo v roce 2006 v Německu, byl nejkulatějším míčem, jaký byl do té doby vyroben.
Určité rozpaky přinesl Jabulani, se kterým se hrálo mistrovství světa v roce 2010. Hráči mu vyčítali především jeho nepředvídatelnost.
Na MS v Brazílii před čtyřmi lety se hrálo s balonem nazvaným Brazuca.
Míč byl vyroben ze 70 % polyuretanu a 30 % přírodní kůže. Byl nepromokavý a stabilitu jeho letu udržovaly drobné výčnělky na jeho povrchu.
Pro letošní šampionát byl připraven míč Telstar 18. Ten se po různých barevných kombinacích opět vrací k černobílému provedení, avšak pro vyřazovací fázi šampionátu se černá proměnila v červenou.
