Galská porážka u Alesie: Mohli se z Francouzů stát další Němci?

V Galii v letech 53 – 52 př. n. l. zuří povstání proti Římanům. Prokonzul Julius Caesar si chce stůj co stůj podrobit neposlušné Galy. Když se mu podaří porazit jejich hlavní město Avarico, má vítězství téměř na dosah. Rozhodující boj se blíží…

V létě roku 52 př. n. l. se galská armáda v čele s velitelem Vercingetorixem (82–46 př. n. l.) stahuje do města Alesia na území dnešní Francie. Vojsko Julia Caesara (100–44 př. n.

l.), prokonzula v římské provincii Galie, je napadá zezadu a Galové ztrácejí asi tři tisíce vojáků. Druhý den ráno se římská armáda přemístí blíž k Alesii. Vidí, jak se galské vojsko usadilo na kopci nad městem. Caesar si prohlíží polohu hradiště.

„Uzavřu prostor opevněním,“ rozhodne se. Sotva práce začnou, už se na planině u hradiště se strhne první krvavá bitka. Vítězem se stávají Římané.

A Alesie Galové utrpí porážku a francouzské území je romanizováno.

Sebere všem obilí

„Jděte ke svým kmenům a přiveďte další oddíly vojáků. Berte každého, komu to jeho věk dovoluje,“ posílá galský velitel Vercingetorix své jezdce pro posily. „Nechal jsem zkontrolovat zásoby obilí. Vystačí nám sotva na třicet dní.

Nechcete-li, aby zahynulo všech našich 80 tisíc bojovníků, snažte se,“ s těmito slovy propustí posly. Vojáci proniknou ven mezerami v římském opevnění.

„Vydejte mi všechno obilí,“ přikáže pak Vercingetorix obyvatelům alesijského hradiště. „Kdo neuposlechne, potrestám ho smrtí,“ varuje případné rebely. Obilí a dobytek přiděluje tak, aby nedošlo k plýtvání. S minimem nákladů chce bránit hradiště a vydržet, dokud nedorazí posily.

Julius Caesar vymyslí na nepřítele nástrahy v podobě skyrtých špičáatých kůlů, na které se vojáci napichují.

Ženy a děti vyženou

Caesar pokračuje ve stavbě opevnění. Vytvářejí pasti v podobě jam zakrytých větvemi a také zašpičatělých kmenů stromů důmyslně zahrabaných v příkopech. Brzy je dílo hotovo. Obleženým Galům v hradišti mezitím dojde obilí. „Co máme dělat?“ radí se velitelé.

Řeč si bere Critognatus z kmene Arvernů.

Upozorňuje, že jejich předkové při jedné z válek „když dolehla na ně nouze, udrželi se při životě masem z těla těch, kteří se pro svůj věk nemohli účastnit boje.“ Staří a nemocní, ženy a děti proto odcházejí z hradiště.

Přibližně takto mohlo vypadat římské opevnění u Alesie... — Přibližně takto mohlo vypadat římské opevnění u Alesie…

Napichují se na kůly

Druhý den dorazí galské posily. Caesarovi jezdci vyjíždějí z tábora a bitva začíná. Až do večera se bojuje bez jasného výsledku. Po západu slunce Galové ustupují. Dopřejí si den klidu. V noci pak vyrážejí do útoku.

Boj komplikuje tma, navíc jakmile se přiblíží k opevnění, padají do pastí. Nakonec vyberou ze svých kmenů nejstatečnější muže. Velí jim Vercassivellaunus. Soustředí se na pahorek, který Římané kvůli jeho rozlehlosti nezabrali. S muži se skryje za ním.

Před polednem začne krutý boj. Nakonec římská jízda vpadne Galům do zad, ti se dávají na útěk. Caesarovu kořist tvoří sedmdesát čtyři nepřátelských korouhví (praporec bojových jednotek – pozn. red). Vercingetorix končí v Caesarově zajetí.

Vercingetorix se se svými muži statečně brání, ale nakonec přece skončí v Caesarově zajetí.

Kde se bitva odehrála?

Kdyby se Galové u Alesie ubránili, došlo by k postupné germanizaci jejich území, zatímco po vítězství Římanů naopak následovala romanizace. Kde se bitva odehrála?

V současnosti převládá názor spojující Alesii s vesnicí Alise-Sainte-Reine. „Obléhání se zúčastnili římští, galští i germánští jezdci. A my jsme našli kosti všech tří typů koní.

Jurská skupina (zastánci teorie, že Alesie leží v jurském pohoří) příliš věří Caesarovým textům. A dnes nikdo nedokáže říci, jak moc jsou spolehlivé,“ argumentuje Laurent de Froberville, ředitel muzea v Alise-Sainte-Reine.