Stačí smíchat francouzského Napoleona, německého Hitlera a italský fištrón, zasypat hromadou cukru a hrstí lískových oříšků, zapečetit geniálním marketingem a voilà. Vznikne geniální patlanina, které se dnes každé 2,5 vteřiny prodá jedna sklenice.

Aby vyhrál napoleonské války, uvalí francouzský císař Napoleon Bonaparte (1769–1821) na Velkou Británii obchodní embargo. Jenže právě britské lodě přivážejí kakao z Jižní Ameriky do Turína, který platí za evropské hlavní město čokolády.

Místní cukráři nicméně brzy zjistí, že když rozemelou lískové oříšky, získají texturu podobnou kakaovému prášku. Začnou tak vyrábět lahodnou „Gianduja“ s 30procentním podílem lískooříškové pasty.

Čokoládový sendvič

Válečné příděly druhé světové války opět učiní už z tak luxusní komodity, jakou je kakao, vyloženou vzácnost. Aby se uživil, potřebuje mladý italský cukrář Pietro Ferrero (1898–1949) přijít s levnějším řešením.

Chytí se Napoleonské inspirace a u městečka Alba, proslulého pěstováním lísky, začne roku 1943 vyrábět svou „Pasta Gianduja“. Výrobek dnešní Nutellu ještě moc nepřipomíná.

Obsahuje sice podobné ingredience – tedy cukr, rostlinné tuky, lískové ořechy a trochu kakaa, je ale značně tuhý. Z velkých bloků se krájí na plátky, které se vkládají mezi dva krajíce chleba.

Levná náhražka

Hlavní ale je, že je 5krát levnější než čokoláda. V březnu 1949 se po Pietrově úmrtí rodinného podniku ujímá jeho syn Michele Ferrero (1925–2015), skutečný vynálezce revoluční pomazánky.

Později se začne vyprávět, že roztíratelná pasta vznikne o jednom horoucím dni. Tuhé pecny se ve výrobně roztečou a dělníci jsou nuceni rozlít je do sklenic. Tak je prý Itálii v roce 1951 představena roztíratelná „Supercrema“.

Pravdou ale je, že podnikavý Michele od začátku dobře ví, že jakmile půjde něco natřít na chléb, bude to hit – pečivo se v Itálii přikusuje ke všemu. V těžkých poválečných letech se Supercrema probije na výsluní coby výživný pokrm.

„Za částku dnešních 25 dolarů jste dostali 5 000 kalorií,“ říká socioložka Roberta Sassatelliová z Milána. Co víc, cukrovinkám přestane patřit místo pouze na svátečním stolu, stanou se každodenní záležitostí.

Geniální reklama

O pár let později Michele změní výrobku jméno a v roce 1964 továrna v Alba vyrobí první sklenici Nutelly, která okamžitě zamíří za hranice. Její unikátnost ovšem neleží v kvalitě – hmotu tvoří ze 57 procent cukr a z 32 procent tuk – ale v geniálním marketingu.

Ačkoliv vznikne jako náhražka, nikdy to nevystavuje na odiv. „Mohli hrát na to, jak je levná, jak je dostupná, jak může nahradit čokoládu. Ale ne.

,Je to přírodní,´ říkali, ,obsahuje to oříšky, takže je to lepší než čokoláda, která je neobsahuje,´“ vysvětluje Sassatelliová. Nouzovému řešení se tak podaří to, co nezvládl Napoleon ani Hitler – podmaní si svět.