Říká se, že kniha je nejlepším přítelem člověka. Něco na tom jistě bude, vždyť v knihách najdeme ponaučení, zamyšlení a koneckonců i zábavu. Po celý středověk se přitom knihy dostávaly jen do rukou vyvolených.

Byly totiž opisovány ručně, zpravidla v klášterech, a při takové technice nemohl být knižní náklad nijak závratný.

Určité tiskařské techniky sice existovaly, ale převládal obraz mnichů ponořených do přepisování zpravidla náboženských textů.

Až se jednoho dne na scéně objevil jistý Johannes Gensfleisch. To jméno dnes asi málokomu něco poví. Ovšem, když se řekne Gutenberg, zbystří i ti, kteří se jinak o knihy příliš nezajímají.

Ano, byl to právě Gutenberg, který uskutečnil svým vynálezem knihtisku první mediální revoluci v dějinách lidstva. Tato inovace svět zcela proměnila. Však také spisovatel a opravdový mistr bonmotů Mark Twain se nechal slyšet:

„Všechno, čím svět dnes je, všechny jeho pozitivní i negativní stránky dohromady, to z něj udělal Gutenbergův vynález.“

A Johan Wolfgand Goethe si přisadil: „Vděčíme knihtisku a jeho svobodě za nemyslitelné dobro a nedohledný užitek.“

Skutečně, knihtisk ve svých důsledcích dokázal pozvednout i ty nejspodnější vrstvy obyvatelstva.

Gutenbergův život je zahalen mnoha tajemstvími. Příliš zpráv se o něm totiž nezachovalo. A když už, tak mají podobu soudních dokumentů či dopisů. Paradoxně on sám žádnou svou knihu nevydal a ani po sobě nezanechal žádný rukopis. Zkrátka, ne každý vynálezce má potřebu se literárně realizovat.

Z dochovaných pramenů víme, že malý Johannes přišel na svět někdy kolem roku 1400 jako syn Frieleho Gensfleische a Elsy Wirichové. Stalo se tak v německé Mohuči, se kterou Gutenbergův život zůstal spojen.

Rodina patřila k vyšší vrstvě, takže se Gutenbergovi nevedlo zle. Otec se pravděpodobně věnoval obchodu s látkami, což v té době bývalo výnosné povolání.

Začátek 15. století nebyl ve znamení nepokojů pouze v českých zemích. I Německo tehdy zasáhly politické turbulence. Mohuč se stala životu nebezpečnou a rodina raději volila útěk. Podle některých záznamů mladý Gutenberg studoval v letech 1418 a 1419 v Erfurtu.

Později se osamostatnil a kolem roku 1434 pobýval ve Štrasburku, který byl tehdy součástí Svaté říše Římské národa německého.

Zde se Gutenberg seznámil s kapitálově silnými partnery a začal uskutečňovat tajný projekt, který byl v tehdejších dokumentech označován jako „Aventur und Kunst“, tedy Dobrodružství a umění. Možná právě v této době začal s vynalézáním tisku pomocí kovových liter.

V roce 1448, možná i dříve, se Gutenberg vrátil do Mohuče. Zde vybudoval dílnu s tiskařskými stroji a pustil se do podnikání. Světlo světa tu spatřovaly učebnice, kalendáře, odpustky a mnohá další díla.

Nejdůležitější z Gutenbergových inovací byl vynález písmolijectví. Umožňoval totiž sériovou výrobu tvarově shodných tiskařských liter. Otiskem do měkčího kovu vznikla forma, tedy tzv. matrice.

Matrice se vložila do licího strojku a zalila roztavenou liteřinou, slitinou cínu, olova a antimonu. Odlité litery pak byly otočeným obrazem písmena.

Každá tisková strana byla sestavována do dřevěné sazebnice, která určovala přesné řádkování i místa pro mezery a ilustrace. Pomocí upraveného lisu na víno se pak dal vytisknout celý arch najednou místo dřívějšího ručního přitlačování hladítky.

Mezi roky 1452 až 1455 vznikla pod Gutenbergovou taktovkou dvaačtyřicetiřádková bible, skutečný mistrovský kousek.

Později bylo spočítáno, že jen zhotovení sazby, pro kterou bylo odlito 100 000 olověných liter, trvalo zhruba dva roky.

Dohotovení díla o 1282 stranách vydaného nákladem 180 kusů pak vyžadovalo podle mohučského knihařského badatele Stephana Fussela 230 760 pracovních úkonů.

Byť Gutenbergova práce měla změnit svět, bohatství a spokojeného života se nedočkal. Nejdřív musel vést vleklý soudní spor se svým věřitelem Johannesem Fustem.

Gutenberg si od něj půjčil nemalou sumu, která zúročena později vzrostla na závratných 2026 zlatých. Jen pro představu, měšťanský dům stál tehdy kolem sta zlatých a kvalifikovaný řemeslník vydělával nanejvýš 30 zlatých ročně.

Po procesu vyšel Gutenbergův podnik se značnými ztrátami. Gutenberg přišel o dílnu a právě dotištěné dílo, práci nejméně tří let. Fust získáním dílny naopak zabezpečil i další činnost svého adoptivního syna Petera Schöffera.

Později do Gutenbergova života opět zasáhla politická situace. Mocenský boj v církvi zasáhl i Mohuč. Proti sobě stáli čerstvě sesazený arcibiskup Diether von Isenburg a jeho papežem dosazený sok Adolf von Nassau.

I církevní otcové tehdy měli své armády a ta Nassauova Mohuč v roce 1462 dobyla. Došlo k vyhánění obyvatel a jedním z postižených byl i Gutenberg.

Určité satisfakce se však Gutenberg přece jen dočkal. Tři roky po svém nuceném odchodu z Mohuče byl arcibiskupem von Nassauem rehabilitován a mohl se z něj stát dvořan. Zemřel 3. února 1468 a pochován je v mohučském františkánském klášteře.

Jeho vynález jej však mnohonásobně přežil. Používal se více než tři a půl století až do roku 1811, kdy byl vynalezen rychlotisk.

Význam knihtisku byl nezměrný a slovo mediální revoluce je v jeho případě skutečně na místě.

Vynález knihtisku mimo jiné znamenal zahájení úspěšného boje s negramotností. Učení a vědění se mohlo rozšířit do širších vrstev obyvatelstva, což ve svých důsledcích znamenalo i rychlejší rozvoj přírodních a společenských věd. Vynález knihtisku podnítil i rozvoj ekonomiky a mnoha dalších oblastí.

Vytváření identických kopií knih mělo velký normotvorný význam. Pomocí knihtisku například došlo ke sjednocení liturgických textů, zásadní roli hrál knihtisk i při utváření závazných jazykových pravidel.

Nové překlady Bible Martina Luthera nebo Bible kralické se staly základem spisovného německého a českého jazyka.

Na našem území se nejdříve tisklo v Plzni, byla to pravděpodobně Kronika Trojánská (1468), poté se knihtisk dostal také do Prahy (1487), následoval Vimperk, Brno, Kutná Hora a Olomouc.