Je to už sedm let, co tehdy sedmnáctiletý Balal Abdullah z íránského města Royan v pouliční rvačce probodl svého stejně starého protivníka Abdullaha Hosseinzadeha. Za vraždu byl odsouzen k smrti a v dubnu 2014 ho přivádějí pod šibenici.

Podle zákona je poprava veřejná a na pódium mají přístup rodiče zavražděného. Jejich právem tradičně je podkopnout židli, na které odsouzenec stojí. Matka Samereh a otec Abdolghani už také zaujímají vyhražené místo. Pomsta však není jedinou výsadou, kterou nejbližší pozůstalí mají.

Přichází milosrdná facka

Balal se zavázanýma očima už balancuje na židli s oprátkou nasazenou na krku. Samereh ve vypjaté atmosféře k němu přistupuje. Přihlížející ztichnou.

Žena se se slzami v očích rozmáchne a udeří odsouzence do tváře. Není to však poslední projev vzteku před nemilosrdnou popravou. Je to neuvěřitelný akt milosrdenství.

Zákon hovoří jasně. Rodiče oběti mohou vrahovi odpustit a zachránit ho před smrtí. Svou vůli projeví veřejným úderem do tváře.

Samereh už svou část odvedla, nyní přistupuje otec Abdolghani a osobně snímá mladíkovi oprátku z krku. Je po všem. Smrt v přímém přenosu dnes publikum neuvidí.

Srdce už je opět čisté

Rozhodnutí bylo pro Samereh o to těžší, že od doby tragické Abdullahovy smrti přišla i o druhého syna, který havaroval na motocyklu.

K ženě, která dokázala zapomenout na křivdu a nenávist, nyní přibíhá Balalova matka. Obě se s pláčem objímají. „Pomsta konečně opustila mé srdce,“ svěří se Samereh.

„Před třemi dny Samereh viděla ve snu našeho syna. Říkal, že je na dobrém místě, je šťastný a nepřeje si Balalovu smrt,“ popisuje těžké rozhodnutí Abdolghani Hosseinzadeh.

„Balal byl nezkušený a naivní a neuměl zacházet s nožem. Jsem přesvědčen, že to byla nehoda a našeho syna zabít nechtěl,“ dodává otec mrtvého chlapce.