Kovy hrály v rozvoji lidské civilizace zásadní úlohu. Na předním východě začali lidé slévat měď a cín do bronzu již ve čtvrtém tisíciletí př. n. l., v Evropě pak o tisíc let později. Přelom pak znamenal nástup železa, později lidé začali využívat i jiné kovy.
Nyní se na obzoru objevuje další generace těchto materiálů s mnoha podivuhodnými vlastnostmi.
O tom, že další sonda ze Země přistála na Marsu, jsme již psali. Dnes se zaměříme na něco trochu jiného.
Nové postupy ve vývoji technologií zpracování kovů neprobíhají kdesi v jeskyních či v chýších. Na starost si je berou třeba kosmické agentury, čímž znovu dokazují, že výzkum vesmíru může mít i silný aplikovaný přínos.
Například astronauti na Mezinárodní kosmické stanici aktivovali experiment, který má potenciál více nám objasnit procesy týkající se toho, jak se formují slitiny kovů.
V současnosti používané kovové materiály jsou většinou slitinami různých kovů. Vzhledem k tomu dochází ke kombinaci vlastností a vznikají lehčí či pevnější materiály. Je to podobné jako v případě pečení dortu:
výsledek záleží na mnoha faktorech, nejen na přidání správných surovin. Jde třeba o teplotu pece nebo proces chladnutí. Při hledání dokonalé slitiny posílají výzkumníci některé kovy na hypergravitační centrifugy.
Slitiny dnes najdeme všude: od smartphonů v kapse až po letadla. Z lehčích, odolnějších, samoopravovacích nebo měkkých slitin těží společně průmysl i koncoví uživatelé.
Nepřekvapí, že vývojáři touží nahlédnout dovnitř kovových schránek, aby se na vlastní oči přesvědčili, co se vlastně uvnitř odehrává. A to pokud možno v ideálních podmínkách, kde gravitace nepůsobí svou vrstvou komplexnosti. Problém je samozřejmě v tom, že kovy nejsou průhledné.
Evropská kosmická agentura (ESA) v této oblasti provádí rentgenové experimenty na suborbitálních raketách, ale ty jsou limitované třinácti minutami beztížného stavu najednou a navíc paprsky X neodhalují všechno.
Namísto kovů se tak vědci podívali okolo sebe a našli organické materiály, které jsou průhledné a zároveň pevné jako kov.
První dávka těchto směsí dorazila na Mezinárodní kosmickou stanici 18. prosince loňského roku. Dopravila je sem zásobovací loď Dragon společně s miniaturní píckou.
Tato Bridgmanova pec je podobná dopravnímu pásu, který je k vidění v továrnách nebo fast-foodových restauracích. Cartridge s materiálem procházejí ohřívacím prvkem velmi pomalým pohybem: trvá jim dva dny, než urazí vzdálenost jediného milimetru. Experiment je plně automatický a probíhá po dobu několika týdnů.
Astronauti nastavili pícku Transparent Alloy uvnitř samostatného uzavřeného kontejneru ESA a vložili první cartridge.
Na pevný disk je zaznamenáván mikroskopický pohled ze dvou videokamer, zatímco operátoři v řídicím středisku v Madridu mohou sledovat různé struktury pomocí ovládání různobarevných světel.
Tyto experimenty nabízejí pohled do doposud zapovězených tajemství různých materiálů a zároveň umožní vědcům, aby principy těchto struktur dokázali pochopit. Kdo ví, jaké zvláštní slitiny ještě dokážeme vymyslet?
Příští doba kovová v dějinách lidstva tak může být něčím, co si dnes ještě nedokážeme představit.
