Život mladého Jacka je až do 21 let víceméně v pořádku, pomineme-li tvrdou dětskou práci, chladný vztah s matkou a tuláctví po celých USA. Stačí ale jedna návštěva knihovny a život se mu převrátí vzhůru nohama – a tak už v podstatě zůstane.
Na prahu dospělosti se Jack London (1876–1916) rozhodne, že už jaktěživ nesáhne na práci – vydělávat si chce od nynějška hlavou. Jde do sebe, celé léto pilně studuje a nakonec projde vstupními testy na Univerzitu v Berkeley.
Těší se, že ji opustí jako spisovatel. V roce 1897 listuje v knihovně starými výtisky novin v honbě za inspirací pro své povídky. Jeho pohyby náhle zamrznou.
Ve 21 let starém článku s titulkem Zavržená žena se dočte o těhotné Floře Wellmanové (1843–1922) z Oaklandu, která se pokusí o sebevraždu střelením do hlavy.
Její partner, jakýsi William Chaney (1821–1903), ji totiž opustil, když odmítla podstoupit v té době ilegální potrat.
Divočina zavolala
Jack London nevěří svým očím, Floru Wellmanovou přece zná, nazývá ji svou matkou. Takto se dozvídá, že byl nechtěným dítětem, kterého se pokusili různými způsoby sprovodit ze světa postupně oba jeho rodiče.
Na levobočcích na konci 19. století stále uplívá celoživotní stigma.
Jakcovi se podaří vystopovat muže z článku – někdejšího astrologa a příležitostného kazatele Chaneyho, který spolu s Londonovou matkou prováděl spiritistické seance, na kterých hovořili s duchy.
Na Jackův dopis plný otázek přijde ale podivná odpověď – Chaney prý může být jeho otcem stejně jako zástupy dalších mužů, které si jeho matka, ta promiskuitní pomlouvačná fúrie, vodila do domu.
Ba co víc, on sám je impotentní, vážně nemocný muž, a velice by ocenil, kdyby „pan London“ zanechal dalších snah o kontakt.
Vnitřní démon
Jack je z korespondenčního fiaska zdrcen. Ještě naposled se pohádá s matkou, zanechá školy, o kterou tak tvrdě usiloval, a připojí se k účastníkům zlaté horečky na Klondiku. Hledá úlevu od emocionálního tlaku.
To, co v Kanadě najde, jsou omrzliny, kurděje, inspirace pro kultovní romány a také démona na dně láhve, který začne spisovatele po kousíčkách stravovat.
London se ve svých dílech nebude vyhýbat ničemu, co je na lidském rodě prohnilé – alkoholismu, bídě, sebevraždám. Nikdy ale otevřeně nepromluví o tom, že byl nechtěným bastardem.
