V prosinci 1939 zahájil Sovětský svaz nevyprovokovaný útok na Finsko. Stalo se tak na základě sovětsko-německé smlouvy, která mezi obě země rozdělila sféry vlivu ve východní Evropě. Sověti počítali s rychlým vítězstvím, avšak přepočítali se.
Finové, byť mnohem hůře vybaveni, dokázali v několika bitvách Sověty rozprášit. A byť nakonec museli proti drtivé přesile kapitulovat, byla to kapitulace čestná a Finsko si zachovalo svou nezávislost.
K válce Moskva potřebovala oficiální důvod. Ten se však záhy našel, když SSSR použil podobnou taktiku jako nacistické Německo při zahájení války s Polskem. Nacisté tehdy zinscenovali polský útok na vysílačku v tehdy německé Gliwici.
Sověti se nechali inspirovat a 26. listopadu svým dělostřelectvem ostřelovali vlastní obec Mainila. Do světa poté oznámili, že za útok je odpovědné Finsko.
Z deníků nejbližších finských dělostřeleckých baterií vyplývá, že Mainila byla mimo jejich dostřel. Byly totiž od hranice staženy, aby Finové předešli právě takovýmto incidentům.
Ve svých osobních zápiscích sovětskou odpovědnost za útok přiznal i šéf leningradské stranické buňky Alexej Ždanov.
Incident nicméně umožnil Sovětům zrušit platnost smlouvy o neútočení, přerušit diplomatické styky a 30. listopadu 1939 zahájit útok na finské pozice.
Spojené státy v roce 1940 zvažovaly možnost, že v případě dobytí Finska Sovětským svazem usídlí na Aljašce uprchlé Finy.
Plány na založení „amerického Finska“ připravovaly americké úřady do jara 1940. Byl s nimi seznámen také již tehdy bývalý prezident USA Herbert Hoover, který předsedal finskému pomocnému fondu.
Finští uprchlíci měli kolonii vybudovat na střední Aljašce kolem řeky Tanana, která je přítokem Yukonu. Úřady USA toto území považovaly za vhodné, protože podmínky ve zdejší divočině, podnebí i terén nejvíce připomínají Finsko.
Nápad finské kolonie nicméně ztroskotal v Kongresu. Nejpodstatnější překážkou byla vůbec myšlenka, že se do USA přistěhuje velké etnikum hovořící jazykem, který byl považován za naprosto nesrozumitelný.
Podle tehdejších analýz by trvalo sto let, než by se z finských osad staly opravdu americké.
Vize „nového Finska“ zcela zanikly 12. 3. 1940, kdy Finsko podepsalo se Sověty mírovou smlouvu, kterou se Finové museli vzdát části svého území. Americký Kongres následně věnoval této skandinávské zemi 30 milionů dolarů na poválečnou obnovu.
