Starověký Egypt měl k sexualitě přístup velmi otevřený a v podstatě neznal žádná tabu. Vše vycházelo z milostného života tamějších bohů. Těm nebylo cizí téměř nic, dá se říci, že jejich život byl jeden velký skupinový sex.

Incest je lákal, nebránili se ani sexu se svými matkami. Ba dokonce jim nebyla cizí ani nekrofilie. A třeba takový bůh Hor se dočkal i toho, že jej bůh pouště Sutech znásilnil.

To se samozřejmě promítlo i do každodenního života ve starověkém Egyptě. Pravda, bohové znásilňování a cizoložství výslovně zakázali. Ale mnohoženství či incest byly povoleny.

Vždyť faraonské dynastie vlastně na incestu stály, třeba Kleopatra měla za muže svého bratra Ptolemaia.

Po smrti měl Egypťany čekat soud vedený bohem podsvětí Usirem. Ten měl trochu smůlu, poněvadž jeho pohlavní úd spolkla nilská ryba.

Než se Egypťan z vyšší společnosti před soud dostal, bylo jeho tělo mumifikováno. Pokud se jednalo o muže, byl mu pyj odříznut, aby zůstal silný.

Mimochodem, když v roce 1922 Horward Carter se svými spolupracovníky odkryl neporušenou Tutanchamonovu hrobku, asi nevěřil svým očím. Faraonův penis byl pomocí různých obvazů ve ztopořeném stavu.

I ve staré Mezopotámii hrála sexualita význačnou úlohu. Okolo roku 1700 př. n. l. vydává šestý král Starobabylonské říše Chammurapi svůj zákoník. Obsahuje zde i jasné pokyny směrem k sexuálnímu životu.

Manželství je stanoveno jako párová instituce, manžel může mít navíc pouze otrokyně. Chammurapi se však vyjádřil třeba i k sexu se zvířaty. Pokud si někdo dopřával styk s koněm, bylo vše v pořádku. Ovšem za něco podobného se psem nebo ovcí už následoval trest.

Opravdovou kuriozitou byl pak paragraf týkající se znásilnění člověka zvířetem. Pachatel měl být utracen, existovala však jedna chrochtavá výjimka. Prase se zřejmě těšilo Chammurapiho přízni, protože jemu bylo povoleno člověka znásilnit beztrestně.

Ostatně prasata hrála v této kultuře důležitou úlohu. Když se řekne starověká Indie, leckoho ihned napadne pojem Kámasútra, neboli starověký indický text pojednávající o lidské sexualitě. Jeho název se dá přeložit jako Poučení o rozkoši či jako Učebnice lásky.

Za autora tohoto díla je obvykle považován mnich a filozof Vátsjájana, který žil v období Guptovské říše (4.–6. století n.

l.). Dílo se stalo základním pilířem erotické literatury a je dodnes považováno za důležité pro opravdové poznání sexuálního potěšení.

Čtenář tu najde rady, jak svést opačné pohlaví, dozví se o technikách milování nebo o střídání poloh, které je podle knihy tajemstvím kvalitního sexu. Ovšem autor své čtenáře vede také k zamyšlení nad smyslem života nebo nad společenským chováním.

Zdaleka nejvíce volné lásky si užili řečtí bohové. Zde opravdu fungovalo ono pověstné „každý s každým“, občas se některý z bohů vydal pro potěšení i za pozemskými dívkami.

Obzvlášť jejich šéf Zeus byl v tomto směru šampionem a stejně jako bohové egyptští nedělal rozdíly v pohlaví ani rodové příslušnosti.

Svého milence Ganýmeda dokonce unesl na Olymp, kde ho ustanovil svým číšníkem. Diův syn Hérakles se jindy dočkal opravdu zvláštního úkolu.

Měl sloužit po tři roky v ženských šatech jedné ženě, přičemž zbavil panenství 49 z 50 dcer místního krále.

Dále se řecká mytologie hemží kdejakými pochybnými a chlípnými individui, jako byli panové, harpyje, minotauři, giganti a kentauři, vzniklými ze spojení člověka a zvířete. Otevřeným přístupem k sexu se netajili ani Římané.

Jedním z kulturních kořenů evropské civilizace je křesťanství. Jak se stavěl Ježíš Kristus k sexualitě? Nijak negativně.

Rozhodně nešířil nějaké zákazy či příkazy nebo dokonce tresty, své učení pojal na základě lásky k bližnímu. Jakmile se však začala křesťanská církev institucionalizovat, bylo vše jinak.

Již Kristův nástupce Pavel by nejraději trestal každou smyslnější myšlenku. Sám stanovil tresty a vyhrožoval božími sankcemi, kdy byl viník vyloučen z božského království.

V rámci společenství byli takoví „hříšníci“ ostrakizováni. Pavel to odůvodnil v Listu Římanům tím, že naše údy jsou údy Kristovými a lidé z nich nemají dělat nevěstky.

Přikázání „nesesmilníš“ znamená naprostý zákaz všeho, co je v rozporu s důsledným rozmnožováním. Podle Pavlovy interpretace byla hříšná i jakákoliv myšlenka na sex.