V americkém městě Boston všichni kolem roku 1870 nadšeně tančí jakousi zpomalenou variantu valčíku, při které se taneční páry drží za boky. Pojmenují ji jednoduše: Boston. V roce 1908 se s tancem seznámí Evropa.

Ve Velké Británii ho propaguje „Boston Club“ a tanečníky nadchne tak, že z něj vytvoří klasický waltz. Druhou inspirací waltzu je „ländler“, pocházející z Horního Rakouska.

O šest let později (v roce 1914) na waltz všichni zapomenou: z Ameriky totiž právě dorazil foxtrot. Po deseti letech ale slaví nový návrat a od té doby se hraje na každém plese.

Americký varietní tanečník a komik Harry Fox (1882 – 1959) podle legendy prý nemůže najít partnerku, která by byla tak šikovná, aby si s ním zatančila obtížný two-step. Přemýšlí, jak tuhle nesnáz vyřešit.

Nakonec tanec zjednoduší tím, že do něj přidá dva kroky. Poprvé ho předvede v New Yorku v roce 1913 a svět ho pojmenuje podle autora – foxtrot, Foxův klus. Cesta nové pohybové kreace přes oceán není tak dlouhá, jak by se mohlo zdát.

Evropa ji obdivuje už o rok později. Postupně si ji ale přizpůsobí a v roce 1927 vzniká pomalejší varianta – slowfox.

Břišní tance: Ideální pro maminky

V Orientu se tančí už cca 10 000 let př. n. l. Břišní tanec je zřejmě vůbec nejstarším tanečním uměním na světě. Jeho kolébkou jsou oblasti Střední Afriky a Středního a Dálného východu. Má tolik podob, kolik je kultur v zemích orientu.

Jeho původ ale nemá nic společného se společenským setkáváním – jde v něm hlavně o zachování lidského rodu a jeho cílem je ulehčit ženě porod. Do Evropy se dostává ve středověku s kočovníky z Indie.

Latinsko-americké tance: Pestrý koktejl všech barev

Žár latinskoamerického slunce přináší několik tanců. Rumba má svůj domov na Kubě. Vznikla spojením lidového tance „danza habanera“ a rumby – bolera, které tancovala kreolská aristokracie.

Z rumby vzniká i cha-cha, jejímž autorem je kubánec Enrique Jorrin (1926 – 1987). Neodolatelná samba je kombinací španělského bolera a afroamerických rytmů a bez ní si nelze představit karneval v brazilském Rio de Janeiru.

Tam se poprvé objevuje v roce 1917. O Passu doble, oslavě vítězného toreadora, máme první zmínku z roku 1918. Jeho autory jsou divocí Španělé. Tanečník v něm znázorňuje toreadora, tanečnice vlající la capu – šátek.

Černošskými rytmy je inspirován i rytmický swingový jive. Popisuje ho v roce 1944 anglický hudebník Viktor Silvester (1900 – 1978).

Čínské tance: V zajetí draka a lva

Při oslavě narozenin čínského císaře Tuan-cunga v roce 1277 se místností pohybuje obrovský 15metrový barevný drak, symbol hojnosti, štěstí a síly. Tanečníci s holemi s ním předvádí roztodivné taneční figury. Panovník je vystoupením nadšený a zuřivě tleská.

Číňané si později oblíbili i tanec se lvem, symbolizujícím boj čínského lidu proti Evropanům.

Čínské ženy zase září při tancích s vějíři, novoročními červenými lampióny, bambusovými slunečníky nebo při rukávovém tanci, pocházejícím už z doby dynastie Tchang (9. století n. l.).