Nejrozsáhlejší říše všech dob? Ani Sovětský svaz, ani Španělsko, nad kterým slunce nezapadalo. Bylo jí Britské impérium, kterému ovšem zdatně konkurovalo Mongolsko pod vedením Temüdžina (asi 1162–1227) nebo též Čingischána (což byl vladařský titul).
Ve 13. a 14. století pod její nadvládu patřilo 22 % veškeré rozlohy pozemské souše. V roce 1241 Mongolové dokonce pronikli až na Moravu.
Temüdžin se narodil někdy kolem roku 1160. Zprvu byl dokonce otrokem, ale sňatkem s dívkou z váženého rodu odstartoval svou kariéru. Nejprve rozdrtil tatarská vojska a pak upevnil svou moc mezi Mongoly.
V roce 1206 svolal Temüdžin shromáždění kmenových vůdců, na kterém se nechal prohlásit neomezeným vládcem – Čingischánem.
Mongolsko je vyprahlou a pouštní zemí, ovšem nedávné výzkumy ukázaly, že v době Temüdžinovy vlády zažívalo mimořádně vlhké období. Pouště se zazelenaly, hospodářství se dařilo a to dalo základ budoucím výbojům.
Na zelených pastvinách se pásla stáda koní a právě jízda dodala mongolským vojskům auru neporazitelnosti.
Ne vše se ale Mongolům povedlo. Tažení do Japonska, do Indie, do Vietnamu či do Egypta skončila neúspěchem. Český král Václav I. zastavil Mongoly u Kladska čímž ochránil Čechy před jejich pustošivými nájezdy.
Některé zdroje uvádějí, že při výbojích Čingischána a jeho potomků zemřelo při bojích, masakrech a hladomorech 30–60 milionů lidí.
Mongolové byli skvělými, byť krutými válečníky, se státní správou si však nevěděli příliš rady. Nedostatek financí řešili neustálým tiskem nových peněz, což vedlo k inflaci, k nepokojům a nakonec se mocná Mongolská říše rozpadla.
Poslední ze států ovládaných Čingischánovými potomky – Krymský chanát – vydržel až do 18. století.