Smyslové orgány, kterými nás příroda vybavila, jsou důmyslnými a funkčními systémy. Avšak, ani jim se poruchy nevyhnou. Smyslem, který trpí minimálním počtem závad, je hmat.

Hlavním úkolem hmatu je získávat za pomoci receptorů umístěných v pokožce souhrnné informace o bezprostředním okolí. Mozek je tak informován o teplotě, tlaku, vibracích, nebezpečí poranění vpichem či řezem apod. Souhrnně se hovoří o taktilním (dotykovém, hmatovém) kontaktu.

Hmatové smyslové orgány (receptory) sbírající potřebné informace nejsou v pokožce rozprostřeny rovnoměrně. Nejcitlivější jsou konečky prstů a hrana dlaně či rty, naopak nejméně citlivá jsou záda.

Díky hmatovým receptorům dokáže člověk sbírat i protichůdné informace z různých zdrojů současně.

Přesto hmat zůstává i nadále zahalen mnohými tajemstvími. Teprve nedávno například odhalil mezinárodní tým vědců, že u myší, kterým byla cíleně vyřazena funkce jednoho z genů (c-MAF), došlo k výraznému omezení hmatového smyslu.

Zajímavé na tomto zjištění je zejména to, že mutace genu c-MAF byly zatím známy pouze v souvislosti s očními vadami, konkrétně s šedým zákalem (kataraktou). Nový výzkum však naznačil, že vliv tohoto genu může být ve smyslové oblasti mnohem rozsáhlejší.

Podobné potíže s hmatem jaké byly popsány na myších, totiž lékaři zaznamenali právě na pacientech, jejichž gen c-MAF byl nějakým způsobem zmutován.

Hmat je svým způsobem podceňovaný smysl, přestože nám zprostředkovává informace neustále. Navíc je jeho značnou výhodou, že je ze všech smyslů nejméně „poruchový“.

I při značném poškození pokožky se po jejím zhojení citlivost vrátí. V kůži jsou umístěna hmatová tělíska, jejichž úkolem je reagovat na vnější podněty. Některá reagují na chlad, jiná na teplo, tlak, vibrace apod.

Jejich citlivost se liší i podle hloubky umístění ve vrstvách kůže. Nejblíže povrchu se nacházejí receptory vnímající chlad. Proto při spáleninách je nejprve cítit jakoby zima, následovaná pocitem horka. To již reagují receptory sledující teplo.

Tlak či dotyk je nejvíce cítit na konečcích prstů a na špičce jazyka, největší bolest je pak zaznamenávána při poškrábání oční rohovky.

Všechny informace získané hmatovými receptory se za pomoci neuronů přenášejí přes míchu do mozku, konkrétně do temenního laloku.

Přesnost a citlivost jednotlivých částí těla lze vyjádřit minimální vzdáleností, kdy jde rozlišit 2 různé dotyky. Na jazyku činí tato vzdálenost 3 mm, na dlani 1 cm, na hřbetu ruky 2,5 cm a na zádech 4 cm.