Bedřich, vládce přemyslovských Čech, zamyšleně hledí do dálky. Neví, jak se rozhodnout ve sporu se svým rivalem Konrádem II. Otou. Má ho pozvat k jednání nebo na něj poslat vojáky? Když do komnaty vstoupí jeho manželka Alžběta, dychtivě čeká na její radu.

Kníže Bedřich (1141/1142–1189), který na konci roku 1172 převezme trůn od svého otce, českého krále Vladislava II. (asi 1110 – 1174), si skutečně bez své ženy Alžběty (?

– 1189), dcery uherského krále Gejzy II., neví rady.

Dobová kronika dokonce přirovnává jeho státnické schopnosti k vozkovi, „jenž se nedokázal vyhýbat překážkám a nástrahám cesty, takže vozu co chvíli hrozilo překocení a kočímu pád.“ Na knížecích listinách většinou nechybí Alžbětina pečeť a Bedřicha v Čechách nikdo nebere vážně.

Této situace využije v roce 1173 Přemyslovec Soběslav II. (asi 1128 – 1180), toho času uvězněný na hradě Přimda. „Kníže Břetislav stanovil, že vládcem má být nejstarší Přemyslovec (sám jím je – pozn. red),“ vzkazuje knížeti.

Úplatky pro vládce

O právo na pražský stolec pro svou větev rodu se hlásí i Soběslavův bratr Oldřich a římskoněmecký císař Fridrich I. Barbarossa (1122 – 1190) mu slibuje pomoc.

Na císařův nátlak propouštějí v polovině roku 1173 Vladislav II. s Bedřichem Soběslava z vězení a Barbarossa sebere Bedřichovi vládu.

„Po neschopném Bedřichovi se předákům napřed moc nestýskalo,“ hodnotí vládcovo krátké působení současná česká autorka Miroslava Moučková. Jenže nový kníže Soběslav zabere pohraničí rakouských zemí a tím v roce 1178 úplně přijde o císařskou podporu.

Bedřich, pravděpodobně na radu své manželky, se teď rozhodne Barbarossu uplatit, aby mu nechal Čechy jako léno: „…slíbil císaři za své usazení na trůnu českém velikou kupu peněz,“ líčí historik František Palacký (1798 – 1876).

Nebezpečí přichází z Moravy

Soběslav se ale nevzdává a o tom, kdo bude v českých zemích panovat, nakonec rozhodne v roce 1179 bitva u Loděnice u Berouna, kde se vítězství přikloní na Bedřichovu stranu. Jeho sok uteče do ciziny.

Když se potom staronový vládce chystá na sněm do německého Würzburgu, svěří správu země manželce a udělá dobře. Sotva totiž vytáhne paty ze země, na Prahu zaútočí sesazený Soběslav. Alžběta panovnické sídlo naštěstí úspěšně uhájí.

Jenže další nebezpečí na sebe nenechá dlouho čekat. Konrád II. Ota (1136/1141–1191), Bedřichův bratranec, panující na olomouckém údělu, posiluje svoji moc na Moravě a panovníkovi začíná být opět úzko.

Slibuje následnictví

„Nevole vůči knížeti Bedřichovi způsobila letního času 1182 všeobecné povstání v Čechách.

Bedřich, haněn jas a proklínán od národa, musel utíkati ze země a na jeho místo povolán byl od jedné strany kníže Konrád Ota z Moravy, od druhé Václav (Soběslavův bratr – pozn. red.) z Uher,“ říká dobová kronika. Bedřich hledá oporu u Barbarossy.

Císařovi se neklid v českých zemích hodí a rozhodne se na sněmu v Řezně zasáhnout do jejich záležitostí. Konrádovi přidělí moravské markrabství a Bedřichovi Čechy. O obsazení moravských údělů přitom dosud rozhodoval pražský vládce!

Bedřich touží po pomstě a svého nevlastního bratra Přemysla (1155 – 1230), budoucího krále Přemysla Otakara I., posílá na Moravu za Konrádem.

Bitva u Loděnic, tentokrát u Znojma, ale nepřinese vítězství nikomu a Bedřichovi nezbývá než se v roce 1186 s Konrádem dohodnout. V dnešním Novém Kníně na Příbramsku mu slíbí nástupnictví.

„Po smrti Bedřicha v březnu 1189 předání moci proběhlo hladce a Konrád Ota splnil sen svého otce (Konráda II. Znojemského – pozn. red.) i svůj vlastní. Stal se českým knížetem,“ dodává Moučková.