Lžičce jablečného octu před každým jídlem údajně vděčí za své postavy i Victoria Beckhamová nebo Megan Foxová. Ocet ovšem propůjčuje žádané míry, zvedá žaludek a dráždí střeva i celebritám romantismu.
Bez lorda Byrona (1788–1824) by byl svět ochuzen o veršovaného Dona Juana, jehož je autorem, o masové rozšíření octové diety, a také o úporné bolesti žaludku a střev, které má tato agresivní metoda na svědomí.
Lord Byron octovou dietu sice nevymyslí, ovšem jejím používáním ji natolik zpropaguje, že ji zkouší kdejaký baculatý mladík nebo oplácaná dívka, jejichž vzhled se do období romantismu plného zádumčivých a pobledlých hrdinů příliš nehodí.
Lord Byron celý svůj život bojuje s váhou, a ne vždy je to ten obdivovaný hubený až neduživý idol.
Chorobný dietář
Podle svého životopisce má „morbidní sklon k tloustnutí“. V zájmu jídla musely občas ustoupit i všechny společenské konvence. „Poručík E. právě dorazil z Faenzy,“ píše si na konci ledna 1821 během svých cest. „Pozval jsem ho zítra na večeři. Dnes ne.
Dnes tam byla malá kambala [ryba, pozn. V.T.], kterou jsem chtěl sníst celou sám. Snědl jsem.“ Byron věří, že tuk je jeho nepřítel.
Stejně jako ostatní je přesvědčen, že nadváha vede k letargii, otupělosti a zpitomění, a žije v úzkosti, že jeho kreativita bude ztracena, pokud si dovolí se najíst.
Funguje spolehlivě
Když ve svých osmnácti letech ještě váží 88 kilogramů, o pět let později už je to jen 57. Moří se proto hladem, drží diety, vrství na sebe oblečení, aby vyprovokoval pocení, neustále si přeměřuje zápěstí a pas a odmítá jíst, když je shledá silnější.
Bere si silné dávky projímadel, odolává pokušení a hned mu zase propadá. Vrhá se nekontrolovatelně na jídlo, hltá obrovské porce, a potom zase hladoví. Je jen otázkou času, kdy vyzkouší novou dietu na scéně – konzumaci octa.
Byron ocet pije a jí brambory octem napuštěné. Vedlejší efekty – zvracení a průjmy – jsou v zájmu hubnutí.
Po octu přejde chuť
Excentrik Byron s mnoha sexuálními eskapádami je celebrita par excelence, a tak jeho příkladu začne následovat i trendová veřejnost. Mladíci pijí ocet, aby zhubli, a pojídají rýži, aby získali bledý vzhled.
Děvčata při těle sama sebe považují za zločince proti estetickému cítění, a modlí se za nemoc, která by jim přivodila popelavé, propadlé tváře. Lord Byron nakonec pošle svoje dietami zhuntované tělo předčasně do hrobu, octová dieta ho ovšem přežije.
Na konci 50. let 20. století se stane opět populární a dodnes a ni nedá dopustit spousta novodobých celebrit.
