Z pokoje se ozývá vrzání smyčce na houslových strunách. Daniel zase trpělivě cvičí a sní svůj sen, že bude slavným houslovým virtuozem. Všechno ale nakonec dopadne trochu jinak.
Uplyne pár let a místo houslových tónů budou pod jeho rukama vznikat lesknoucí se drahé kameny.
Když se roku 1862 v Jiřetíně pod Bukovou v Jizerských horách na svět poprvé podívá malý Daniel Swarovski (†1956), horské oblasti kolem Jablonce nad Nisou už jsou dobrých 150 let proslulé výrobou malých skleněných kamínků.
Malý chlapec se každou chvíli objeví v otcově dílně na broušení skleněných krystalů. Plete se mu pod ruce.
Nejdřív si s kamínky jenom hraje, ale jak dorůstá, projevuje velké nadání pro jemnou uměleckou práci. Zatím ale ještě netuší, že se broušením skla jednou bude živit. „Chci hrát na housle,“ prohlašuje, když se ho někdo zeptá, čím by chtěl být. Přestože ho otec pošle do učení k firmě Gebrüder Feix v Albrechticích v Jizerských horách, touží stát se slavným houslistou. Jak ale čas plyne, je nad slunce jasnější, že tak nejistou existenci si nebude moci dovolit.
Výstavy, které změní život
Bratři Feixové, majitelé brusírny, v Danielovi objeví velký technický talent a posílají devatenáctiletého mladíka do světa na zkušenou. Odjíždí do Paříže. Ve francouzské metropoli se roku 1881 právě koná První mezinárodní elektrotechnická výstava.
Zúčastní se jí i český vynálezce František Křižík (1847–1941), který zde předvádí svoji vylepšenou obloukovou lampu. Mladý Swarovski fascinovaně chodí mezi exponáty a překvapeně tají dech, když vidí, k čemu se dá elektřina využít.
„Pomocí elektrického pohonu by se daly také brousit kameny,“ nadchne se a myšlenku už nepustí z hlavy. V roce 1883 se účastní světové výstavy ve Vídni.
I tady obdivuje možnosti elektřiny a utvrdí se ve správnosti svého rozhodnutí. Vrátí se domů a vrhne se do práce. Dny tráví v dílně a jeho trpělivé úsilí se vyplatí. Nenechá se odradit problémy a v roce 1892 si patentuje elektrický stroj na broušení kamenů.
Klidně se chlubí imitacemi
Věří v sílu svého podnikatelského nápadu a chce se s ním prosadit. Uvědomuje si ale, že musí pryč z rodného Jiřetína. Brusičů, kteří se živí výrobou lesklých kamínků, je tam až příliš.
Hledá místo s menší konkurencí. Zamíří proto do rakouského městečka Watenns v Tyrolích, kde roku 1895 zakládá vlastní firmu. Sám by to ovšem nezvládl.
Finančně mu pomůže švagr Franz Weis a podnikatel Armand Kosmann. Mladý podnikatel kupuje starou továrnu a přestavuje ji na brusírnu. Buduje novou sklárnu i vodní elektrárnu.
Energie získaná ze zdejších horských pramenů pohání brusičské stroje, ve kterých vznikají třpytivé kamínky. Ukazuje se, že lokalitu vybral dobře. Sklářský průmysl ještě ve Watenns není tak rozšířený, navíc je zde na dosah možným odbytištím svého zboží.
Jeho největším artiklem se stávají luxusní broušené lustry, kameny se objevují ve špercích. Swarovski udělá jeden prozíravý reklamní tah. Netají se tím, že jeho výrobky pocházejí z křišťálového skla a jsou pouhou imitací diamantů.
Válku přečká s mikroskopy
Na začátku 20. století jeho kamenům propadne pařížská i petrohradská smetánka.
Poptávka roste raketovou rychlostí a Swarovski proto najímá dalších 200 zaměstnanců. V roce 1908 se do chodu firmy zapojují i Swarovského tři synové Wilhelm, Friedrich a Alfred. O pět let později se továrna pouští i do výroby vlastního křišťálu. Jenže krátce poté, v roce 1914, začíná první světová válka.
Doby nákladných společenských akcí, na kterých lidé mohli předvádět svoje šperky, už jsou definitivně pryč. Zájem klesá. Jenže dobře rozjetého podnikatele to nezaskočí. Začne vyrábět optiku do mikroskopů, dalekohledů a lamp.
Zakládá dceřinou firmu Tyrolit na výrobu řezných a brusných nástrojů. Úspěšně tak přečká válečná léta, než mondénní dámy opět zatouží po jeho špercích. Svoji firmu pak přenechává synům.
