Lidé pracují ve spěchu. Mrtvá těla skládají na palubu lodi. Hrůzný náklad zapalují a plavidlo odrážejí od břehu, aby shořelo na širém moři. Na jiném místě Konstantinopole obyvatelé mrtvoly vrší do věží, které předtím zbavili střech. 

Rychle vsypou vápno a opět zapálí. Všude je cítit zápach spáleného masa. Není ovšem zbytí. Když epidemie moru, jež byzantskou Konstantinopoli plnou silou zasáhla v roce 542 n. l., dosahuje svého vrcholu, umírá za jediný den i 10 000 osob.

Alespoň tak popisuje hrůzy morové rány dobový historik Prokopios z Kaisareie (asi 500–asi 565). Současní historikové jsou opatrnější. Uvádějí 5000 mrtvých za den (údajně si mor v Konstantinopoli vyžádá 40–50 procent obyvatel města).

I tak je to ale takové množství, že na klasické pohřbívání není čas ani prostor…

Černí pasažéři z Egypta

Konstantinopole je důležitou obchodní křižovatkou a de facto nejvýznamnějším městem tehdejšího světa. Je ale také závislá na dodávkách obilí z Egypta. Do byzantských přístavů pravidelně připlouvají lodě, plně naložené pšenicí.

Na svých palubách však vezou i černé pasažéry – krysy s jejich blechami, které budou moci za rozšíření morové nákazy. „Nemoc se poprvé objevila mezi Egypťany žijícími v Pelusiu (dřívější hraniční město při cestě z Egypta na Sinaj – pozn. red.),“ všímá si Prokopios. „Vždy to začalo na pobřeží a nákaza se rozšířila do vnitrozemí.“ 

Daně se platit musí

Lidé padají jako mouchy. „V těch dobách bylo sotva vidět člověka na ulici. Všichni, kterým se nemoc ještě vyhnula, raději seděli doma nebo truchlili pro mrtvé. Práce stála. Řemeslníci opustili své dílny,“ líčí Prokopios.

Morová rána má obrovský ekonomický dopad na Byzantskou říši. Umírá velká část obyvatel, platících daně – především farmářů.

„Císař neprojevil nejmenší soucit,“ kritizuje tehdejšího byzantského vládce Justiniána I. (kolem r. 482–565), po němž pandemie později získává jméno, dobový historik.

Císař, místo aby své poddané zdecimované morem ušetřil, nařizuje těm, kteří přežili, aby zaplatili daně i za své mrtvé sousedy.

Císaři se rozpadla armáda

Ve vážných problémech se ocitá i byzantská armáda. Před vypuknutím morové rány čítala 645 000 bojeschopných mužů. „Obnovím slávu římské říše,“ snil císař Justinián. Teď si ale musí nechat zajít chuť. K dispozici má rázem stěží 150 000 vojáků.

Oslabení Byzance okamžitě využívají její sokové, ať už jde o Peršany, nebo barbary. Justiniánovo vojsko sklízí jednu porážku za druhou. Zároveň ale dál napomáhá šíření moru. Nemoc se z Konstantinopole dostává do celé Evropy i Asie.

V několika vlnách se pandemie opět vrací. Historikové dnes odhadují, že do roku 610 n. l. mohl Justiniánův mor zahubit po celém světě na 50 000 000 lidí.