Není tunel jako tunel. Ty železniční nebo silniční zná každý, je jimi poseta snad každá pozemní dopravní síť. Existují ovšem tunely, které svou délkou či svým průměrem vyrážejí dech a přesto zůstávají oku běžného pozorovatele skryty.

I tak je jejich role nesmírně důležitá, přivádějí totiž velkým městům kapalinu, která znamená život: vodu.

1. Delaware Aqueduct

Místo: USA

Délka: 137 km

Rok dokončení: 1945

Nejdelší vodní tunel světa se nachází ve Spojených státech. Jeho délka odpovídá vzdušné vzdálenosti mezi Prahou a Českým Krumlovem, jeho průměr činí 4,1 metru. Vodou zásobuje největší americké město New York.

Delaware Aqueduct začíná ve vodní nádrži Rondout Reservoir, což není bůhvíjak velká vodní plocha, lipenská nádrž je pětkrát větší. Odtud cesta vody pokračuje přes čerpací stanici Chelsea, přehradu West Branch, nádrž Kensico a končí v přehradě Yonkers.

Denně tímto tunelem do New Yorku přiteče 5 miliard litrů vody, což je čtvrtina objemu vodní nádrže Slezská Harta.

Zároveň se při cestě do města ztratí 140 milionů litrů vody. Vodní tunel je totiž velmi děravý, sýr ementál by v něm poznal svého sourozence. Díry v tunelu způsobují řadu nepříjemností.

Okolní obce jsou tak postiženy častými záplavami a voda se může i snadno kontaminovat. Své by o tom mohlo vyprávět 13 000 obyvatel města Wawarsing, kteří pravidelně trpí díky nečisté vodě zdravotními problémy.

2. Päijänne

Místo: Finsko

Délka: 120 km

Rok dokončení: 1982

Helsinky, Espoo, Vantaa, Hyvinkää, Järvenpää, Kerava, Kauniainen, Kirkkonummi, Sipoo a Tuusula. To není jazykolam, ale finská města, která jsou životně závislá na druhém nejdelším vodním tunelu světa Päijänne.

Tunel začíná na Asikkalanselkä v Päijänne, což je druhé největší jezero ve Finsku, s rozlohou asi 1080 km², je tedy zhruba dvakrát větší než Praha.

Finsku se často přezdívá země tisíců jezer. Ve skutečnosti je jejich počet mnohonásobně vyšší, Finové se mohou pochlubit 187 888 jezery. Voda v nich je velmi kvalitní.

Jezero Päijänne a stejnojmenný tunel není výjimkou, voda odsud je pitná i bez hygienického zpracování. Tunel končí u nádrže Silvola ve Vantaa v oblasti Velkých Helsinek.

Voda zde proudí rychlostí deseti krychlových metrů za vteřinu, tunel je široký tak, aby v případě nouze jím mohl projet nákladní vůz. Jeho stavba trvala deset let a v loňském roce prošel generální rekonstrukcí.

Na rozdíl od amerického Delaware Aqueduct jsou v Päijänne ztráty vody při dopravě zanedbatelné.

3. Orange–Fish River Tunnel

Místo: Jihoafrická republika

Délka: 83 km

Rok dokončení: 1975

Zatímco Finsko si na nedostatek vody nemůže stěžovat, Jihoafrická republika má v tomto ohledu pozici těžší. Vždyť na její území částečně zasahuje i slavná poušť Kalahari. Dlouhé vodní tunely jsou proto pro Jihoafričany nezbytností.

Orange–Fish River Tunnel je nejdelším vodním tunelem na jižní polokouli. Jeho začátek je třeba hledat u přehrady Gariep. Starší ročníky si ji možná pamatují pod názvem Verwoerdova přehrada, když nesla název bývalého jihoafrického prezidenta. Po skončení éry apartheidu v JAR však přehrada získala nové pojmenování.

Průměr vodního přivaděče činí 5,3 metru a je položen v hloubce osmdesáti metrů. Může jím protékat až slušných 54 m3/s, což odpovídá průtoku tak velké řeky, jakou je Vltava v Praze, ovšem v období koncem léta a bez dešťů. Stavba tunelu trvala devět let.

4. Bolmen Water Tunnel

Místo dokončení: Švédsko

Délka: 82 km

Rok: 1987

Švédové jsou rivaly Finů nejen v ledním hokeji, ale zdá se, že i ve výstavbě vodních tunelů. Zatímco z historického hlediska jsou Švédové úspěšnější hokejisté, svůj nejdelší vodní tunel mají o 40 kilometrů kratší než jejich finští sousedé.

Bolmen Water Tunnel zajišťuje pitnou vodu pro více než 700 000 lidí, žijících v provincii Scania na nejjižnějším cípu Švédska. Zde leží důležitá města jako Malmö nebo Helsingborg.

Tato oblast koncem šedesátých let minulého století zažívala prudký rozvoj a reálně hrozilo, že místní obyvatelé nebudou mít dostatek pitné vody, ta zdejší měla totiž v sobě vysoké hodnoty vápníku.

Proto švédská vláda v roce 1975 zahájila výstavbu vodního tunelu. Stavební dělníci si při ní zažili spoustu nepříjemností, zejména kvůli špatné kvalitě místních skal. I vzhledem k tomuto faktoru se celý projekt protáhl až na 12 let.

Průměr tunelu činí 3 metry, je tedy o něco užší než jeho kolegové ze špičky této kategorie. Obvyklý průtok vody činí 2 metry krychlové za vteřinu, byť je projektován pro zvládnutí průtoku třikrát většího.

5. Vodní tunel Želivka

Místo: Česká republika

Délka dokončení: 51 km

Rok: 1972

Není to zcela běžné, aby Česká republika měla své zastoupení v nejvyšších příčkách, co se týče unikátních staveb. V kategorii nejdelších vodních tunelů však Češi bodují pátým místem.

Nejdelší vodní tunel ve střední Evropě vede od nádrže Želivka až téměř k jižnímu okraji Prahy, kde končí u obce Jesenice.

Vodní nádrž Želivka leží mezi Vlašimí a Havlíčkovým Brodem. Zásobuje nejen Prahu (ta získává vodu i z vodárny v Káraném na soutoku Jizery s Labem a svou rezervní vodárnu má v Podolí), ale i okolí Kladna, Berouna i část kraje Vysočina.

Zdroj je využíván od roku 1972, kdy byla po 7 letech dokončena vodní nádrž Švihov. Roku 1987 byla více než dvojnásobně zvýšena jeho kapacita.

Průměr tunelu je 2,6 metru. Přivaděč končí uzávěrovou komorou, kde se rozvětvuje do dvou potrubí o průměru 1600 mm.

V první etapě výstavby byla do vodojemu Jesenice zapojena jen jedna větev potrubí, později, po dobudování druhého vodojemu 100 000 m3, byla připojena i druhá větev. U Jesenice pak pokračují vodovodní řady, které vodu rozvádějí po Praze a jejím okolí.

Přivaděč je tlakový, v podstatné části opatřený betonovou obezdívkou (průměr 2600 mm), popřípadě v místech přechodů a vyšších tlaků ocelovým potrubím upnutým do betonové obezdívky.