Sluha odkryje poklop na misce s jídlem, a když francouzskému císaři Napoleonu Bonapartovi zavoní pod nos jeho oblíbené kuře, okamžitě se pustí do jídla. Svoji porci slupne během pouhých patnácti minut. Nečeká, až dojí jeho manželka a ostatní, vstává od stolu a spěchá ke své práci.
Francouzský císař Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) vstává v 7 hodin ráno, posadí se ke krbu s praskajícím ohněm a vychutná si šálek dobré černé kávy. Po kávě následuje dvouhodinová koupel.
Během ní čte noviny a sluhové musí do vany neustále dolévat vodu, aby měla správnou teplotu. Hned po koupeli bere Napoleonův komorník Louis Constant Wairy (1778–1845) do ruky zrcadlo, aby na sebe jeho pán viděl při holení.
Napoleon trvá na tom, že se vždy holí sám. Panovníkova ranní toaleta je nyní u konce, zbývá se jenom natřít kolínskou vodou.
Na pečlivé hygieně si císař velmi zakládá, denně si čistí zuby a i na válečném tažení musí mít s sebou svoji kosmetickou krabičku, v níž nechybí ani nástroje na manikúru.
Jídlo doslova hltá
Komorník přinese oblečení: košili, vestu, přiléhavé kalhoty a punčochy a pomůže Napoleonovi se obléci. Podle pokynů volí obvykle mezi modrou uniformou pěších granátníků nebo zelenou gardovou uniformou a nechybí ani slavný dvourohý černý klobouk.
Císař potřebuje každý měsíc novou pokrývku hlavy a v zimě se ještě zahalí do velkého šedého kabátu, aby mu nebyla zima. Po desáté hodině dopoledne už vydává rozkazy svým generálům, přijímá velvyslance a hosty ze zahraničí.
Obědvá u malého stolku se svým tajemníkem a občas i s jedním nebo dvěma hosty, někdy k nim přisedne i jeho žena Josefina (1763–1814). Jídlo si Napoleon nijak zvlášť nevychutnává.
Odjakživa jí málo a jednotlivá sousta rychle hltá, klidně se zvládne najíst i za čtvrt hodiny. Dává přednost jednoduchým pokrmům, nejraději má pečené kuře nebo těstoviny, nepohrdne ani fazolemi nebo čočkou.
Popíjí víno ředěné vodou a nakonec si dopřeje šálek černé kávy. Nekouří, tabák jenom žvýká.
Za život napíše 36 tisíc dopisů
Po rychlém obědě se kolem dvanácté zavře se svými sekretářkami do pracovny a až do večera úřaduje. Píše panovníkům, ministrům, generálům, velvyslancům, každému, kdo musí poslouchat jeho rozkazy.
Neustále si dopisuje i se svojí rodinou, která si podle odhadů vzájemně vyměnila asi 36 tisíc dopisů! Sám všechny listy diktuje, protože má nečitelný rukopis. Protože často tvoří několik dopisů najednou, musí být jeho sekretářky velmi pozorné a trpělivé.
Až čtyřikrát v týdnu se během odpoledne schází se svými ministry. Trvá na tom, že musí vědět o všem, co se ve vládě děje, pozornost věnuje především státnímu rozpočtu a fungování armády.
Pracuje dlouho do noci
V 18.00 hodin se podává večeře, ale Napoleon na ni ve víru práce často zapomíná. Pokud nezapomene, většinou je s ní hotov stejně rychle jako v případě poledního jídla a vrhá se znovu do práce, které se mnohdy věnuje i dlouho do noci.
Když večer náhodou nepracuje, rád si vyrazí do divadla, čte knihy nebo tráví chvíle ve společnosti rodiny a přátel. Kolem jedenácté hodiny se chystá k spánku. Na odpočinek mu stačí pouhé čtyři hodiny.
Uléhá ve 12 hodin a budí se ve 2 hodiny, koupe se a opět se věnuje práci. Do postele znovu zaleze až v 5 hodin, kdy mu opět stačí pouhé dvě hodiny spánku. Nevyspáním ale netrpí, má ve zvyku si krátce zdřímnout během dne. Při válečném tažení ale klidně spí i v koňském sedle.
