„Sestrojím parní loď,“ rozhodne se Josef Božek povzbuzený zájmem veřejnosti.
Na neděli 1. června 1817 zve do pražské Královské obory ve Stromovce „vysokou šlechtu a ctěné obecenstvo“, aby mu mohl „veřejně předvést 7 sáhů dlouhou a 9 stop širokou loď parní na rameni vltavském“
Josef Božek (1782 – 1835) prý ukáže prý lidem loď i parní vůz. „Nedovolím veřejné předvádění stroje,“ ohrazuje se ale František Josef Gestner (1756–1832), první ředitel pražské polytechniky.
„Daroval jste ho přece technickému ústavu,“ dodává přísně. Žárlí snad na Božkův úspěch? Vždyť on sám mu nabídl místo mechanika na čerstvé otevřené polytechnice (učí se na ní od roku 1806) a mladého vynálezce všestranně podporoval!
Přesvědčí ředitele ženský půvab?
Božek neskrývá zklamání. Tolik Gerstnerovi věřil! Má ale štěstí. Po svém boku má svoji milovanou ženu Josefínu. „Neboj se, společně ho přesvědčíme,“ ujišťuje ho choť. Neváhá manžela doprovázet při audiencích u ředitele.
Snad její půvab, snad Božkova vytrvalá snaha Gerstnera nakonec přesvědčí. „Máte můj souhlas,“ pokývne milostivě hlavou. Božkovy trable tím ale nekončí. Na celou produkci si musí půjčit, jinak by nezískal součástky, které k sestavení lodi potřebuje.
„Snad budu mít i tentokrát úspěch,“ šeptá si 1. června 1817, krátce před tím, než loď vypluje.
Lidé utíkají před bouřkou
„Uvidíš, že všechno dobře dopadne,“ ujišťuje ho manželka a všechno tomu opravdu nasvědčuje. Je půl páté odpoledne a nebe nad Prahou bez jediného mráčku. Do pokladny utěšeně přibývají mince vybrané za vstupné. Ovšem uplyne sotva půl hodina a všechno je jinak. Nebe se zatáhne.
Nad Prahou hřmí a spustí se mohutný liják a počasí způsobí mezi lidmi paniku. Na místě zůstane jenom pár vytrvalců. Bouřka ale přejde tak rychle, jako přišla. Jenže rozmočená blátivá cesta neumožní jízdu vozem, k předvedení zbude jenom loď.
Zachrání ho zednáři
„Někdo ukradl kasu,“ otočí se náhle bledý Božek vyděšeně ke své ženě. Opravdu. Místo, kde stála pokladna s vybranými penězi, je prázdné. „Kde jenom teď vezmu peníze?“ křičí vynálezce. Věřitele, od nichž má součástku, nějaká bouřka vůbec nezajímá.
Dotírají na Božka, chtějí své peníze zpátky. „Jsem na dně. Zbyly mi jenom dluhy,“ zoufá si zklamaný Josef. V návalu vzteku vezme do ruky kladivo a rozbíjí parní vůz i loď. Nakonec mu finančně pomůže pražská lóže svobodných zednářů. Jenže sny o parolodích brázdících Vltavu se mezitím rozplynou…