Když v letech 1847–1848 navštěvuje chlapec Ernst Mach, rodák z Chrlic u Brna, benediktinské gymnázium v Seitenstettenu v Dolním Rakousku, dostane od učitelů hodnocení „bez talentu“. „Jdi raději na řemeslo nebo zkus obchodovat,“ radí mu profesoři.

Výchovu Ernesta Macha (1838–1916) si proto bere na starosti jeho otec. Připraví ho do školy tak dokonale, že když ve čtrnácti letech skládá zkoušky do šesté třídy kroměřížského gymnázia, uspěje na výbornou a je přijat.

Jakmile roku 1855 odmaturuje, zamíří na vídeňskou univerzitu, kde si zapisuje přednášky z matematiky a fyziky. Jako dvaadvacetiletý získává doktorát. Sotva oslaví šestadvacáté narozeniny, je jmenován profesorem matematiky a fyziky ve Štýrském Hradci. Roku 1867 ale odchází na univerzitu do Prahy, kde působí dalších 28 let.

Důraz klade na selský rozum

Stává se vynikajícím učitelem, který své studenty dokáže nadchnout pro vědu. Zajímavé názory má na výchovu. „Neznám nic strašnějšího než ubohé lidi, kteří se učili příliš mnoho,“ říká. Chápe důležitost selského rozumu, a proto vysvětluje:

„Místo zdravého silného úsudku, který by se snad vyvinul, kdyby se neučili ničemu, se jejich myšlenky úzkostlivě plíží stále po týchž cestách za jakýmisi slovy, větami a formulacemi.“

Zdůrazňuje, že znalosti jsou na nic, když je člověk neumí použít v praxi a zhodnotit:

„To, co mají, je pavučina myšlenek, příliš slabá, aby se na ni dalo spoléhat, ale dost komplikovaná, aby popletla.“ V letech 1879–1880 je dokonce jmenován do funkce rektora pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity a stává se jím i v letech 1882–1883 ovšem tehdy jenom v německé části.

Kritika teorie relativity

Svými fyzikálními výzkumy předběhne dobu. Například velmi ostře kritizuje představy anglického fyzika Isaaca Newtona (1643–1728) o absolutním prostoru a čase.

Upozorňuje na relativitu měření, trvá na tom, že se zjištěné hodnoty vždy vztahují k něčemu. Jeho principy použije Albert Einstein (1879–1955) pro svoji teorii relativity.

Pracuje až do smrti

Mach ale odmítá tvrzení, že by stál za zrodem teorie relativity a k Einsteinovým objevům, uveřejněným poprvé v roce 1905, má na sklonku svého života řadu připomínek. Nelíbí se mu ani teorie o atomech. V roce 1895 se ale přesouvá do Vídně a i zde učí.

Jeho pilnou práci ale v roce 1898 přeruší záchvat mrtvice, kdy mu ochrne pravá polovina těla. Do důchodu odejde ale až v roce 1901 a i pak až do své smrti píše vědecké články.