„Žádám vás o ruku vaší dcery,“ pokloní se Hayam Wuruk, král na indonéském ostrově Jáva, svému příteli, panovníkovi Linggovi Buanovi. Aby sjednotil svoji zemi, chybí mu k ovládnutí jenom její západní část a tu teď chce získat výhodným sňatkem.
„Nechci, aby moji bojovníci zbytečně prolévali krev,“ rozhodne Hayam Wuruk (1334–1389), panovník říše Majapahit rozkládající se v roce 1357 na většině území ostrova Jáva v Indonésii.
Západní pobřeží, které ovládá Lingga Buana († 1357), hlava sundského království Pajajaran, proto má v úmyslu dobýt diplomatickými prostředky.
Pomůže mu k tomu Buanova půvabná sedmnáctiletá dcera, princezna Citra Rashmi (1340 – 1357). Když Buana kývne na souhlas s jejich sňatkem, přípravě nákladného tradičního svatebního obřadu už nic nebrání.
„Přijeďte s princeznou do Bubatu (městečko na východě Jávy, kde probíhaly všechny významné majapahitské slavnosti) a očekávejte mne,“ vyzve Hayam pajajaranského krále.
Potupa pro královskou dceru
Lingga s princeznou a početným doprovodem vyrazí na cestu. Sotva ale vstoupí do bran Bubatu, čeká je nepříjemné překvapení. Místo srdečného uvítání u krále je chladně přijme jeho zemský správce Gajah Mada (asi 1290 – 1364).
O průběhu svatebních příprav nepadne ani slovo. „Dopravte svoji dceru do hlavního města Majapahitu. Tam vstoupí do královského harému a stane se Wurukovou vedlejší manželkou,“ přikáže Mada překvapenému králi Buanovi. Ten se cítí zaskočený a zneuctěný.
„Takovou pohanu své rodiny nedovolím,“ odpoví uraženě. „Buď přistoupíte na moji podmínku, nebo rozhodne boj,“ dává Mada sundskému panovníkovi na vybranou.
Zrádce zprostí funkce
„Jenom přes moji mrtvolu,“ odmítne ale Buana, aby se jeho dcera stala místo královské nevěsty pouhou panovníkovou konkubínou. Netuší, že si pod sebou právě podepsal ortel smrti. „Tak tedy boj,“ přikývne Mada.
Nerovná bitva stojí nepřipraveného pajajaranského krále, který přece přijel na svatbu a ne do bitvy, a většinu jeho doprovodu život. Když už je po všem, konečně dorazí do města i král Wuruk.
Netuší, že nejbližší člověk, jemuž důvěřivě přenechává veškerou výkonnou moc, zradil jeho úmysly. Je v šoku. Jeho budoucí tchán je mrtev.
„Až dokonce svých dní dožijete v ústraní,“ zprostí okamžitě Madu funkce a posílá ho do vyhnanství na panství Madakipura na východě Jávy. Zrádce tam v roce 1364 umírá v zapomnění. Král si uvědomí svoji chybu.
Dal svému správci příliš velkou moc, a to se mu vymstilo! Jeho pravomoci teď pro jistotu rozdělí mezi čtyři ministry.
Smrt princezny odstartuje úpadek
„O princezně se zprávy různí: snad se s potupou vrátila domů nebo na místě spáchala sebevraždu,“ popisuje současná odbornice na Indonésii Zorica Dubovská (*1926) osud nešťastné nevěsty princezny Citry.
Místní tradice ovšem potvrzují, že zvolila sebevraždu, aby ubránila čest své rodiny. Hayam Wuruk ale nezůstane sám, později se žení se svojí sestřenicí, dcerou jednoho ze svých podřízených. Sláva Hayamova království ovšem po jeho smrti postupně upadá.
Mohou za to nekonečné spory o trůn mezi členy vládnoucí rodiny. Cizí kupci z Asie tu navíc šíří novou víru, islám, jehož vlivu indonéské souostroví nakonec v 1. polovině 16. století podlehne.
Dosud ani nevíme, kde hlavní město království Majapahit vlastně hledat. Asi nejpřesnější cestu líčí v roce 1416 čínský cestovatel Ma Chuan (kolem 1380 – kolem 1460):
„Když ze Surabaye (dnes velkoměsto na severovýchodním pobřeží Jávy – pozn. red.) jedeme malou lodí na jih asi 70 nebo 80 li (čínské jednotky délky, v přepočtu asi 45 – 50 kilometrů), dospějeme do přístavu Canggu.
Tady přistaneme a dále jdeme pěšky směrem na jih po dobu jednoho a půl dne“. Kvetoucí centrum říše leželo zřejmě někde mezi dnešními jávskými městy Mojokerto a Mojoagung.
