Je 6. prosinec 1917. V halifaxském přístavu je rušno jako obvykle. Zaběhlou rutinu však naruší ohlušující výbuch. Ničivá síla v jediném okamžiku pohltí vše, co jí přijde do cesty.
Lidstvo nikdy větší explozi zapříčiněnou člověkem nezažilo – tedy až na atomovou bombu!
Za celou tragédií stojí řada špatných rozhodnutí a nešťastných událostí, které vyústí v jednu z největších tragédií 20. století. Hlavními aktéry jsou norská nákladní loď Imo a její francouzský protějšek Mont Blanc.
Je 9 hodin ráno, když do sebe obě plavidla narazí. Mohlo by jít o zcela nevinné ťuknutí, kdyby Mont Blanc nepřevážel nebezpečný materiál.
Manévry v úžině
Na jeho palubě se v době nárazu nachází okolo 2400 tun výbušnin (TNT, kyselina pikrová) a 200 tun hořlavin (benzenu). Úžina Narrows, kde se obě lodě střetnou, je již několikrát svědkem kolizí různého druhu.
Nikdy však natolik vážných, aby vzbudily větší pozornost úřadů. Tentokrát je situace jiná. Imo poruší zajeté předpisy a pluje po špatné straně kanálu. Střetu se bohužel nedá nijak zabránit.
Rána jako z děla
Po srážce lodí Imo a Mont Blanc se v přístavu srocují davy zvědavců. Neobvyklá podívaná je přitahuje jako magnet. Už to nikomu vyprávět nebudou. Netrvá ani 10 minut a na Mont Blancu vypuká požár od rozlitých sudů s benzenem.
Ohnivý démon systematicky pohlcuje vše. A pak to přijde… V 9:04 dochází k masivnímu výbuchu, který pohltí celou loď a její kusy rozmetá po celém Halifaxu a sousedním Dartmouthu. Dozvuky exploze jsou slyšet až na ostrovech Prince Edwarda, cca 200 km daleko!
Celou oblast zahalí obrovský hřibový oblak, přístav je zcela srovnán se zemí. Budovy v okruhu dvou kilometrů připomínají hroutící se domečky z karet.
Zachraň se, kdo můžeš
Ztráty na životech nikdy nejsou přesně vyčísleny, jejich počet se však odhaduje na dva tisíce. Zraněných je přes devět tisíc!
Na záchraně mnoha lidských životů má velký podíl i vlakový dispečer Patrick Vincent Coleman (1874–1917), který svým telegramem zastaví všechny vlaky přijíždějící do Halifaxu.
Lidé jsou bez střechy nad hlavou, vzduchem poletují střepy jako zákeřné třpytivé vločky. Ulicemi se šíří požár od převržených kamen a lamp. V pohotovosti je tak více než 122 hasičů.
Co nezvládne zničit tlaková vlna a tsunami, o to se postará o dva dny později krutý mráz.
Dny poté
Téměř okamžitě po výbuchu začínají nemocnice přijímat raněné. Ošetřuje každý, kdo má alespoň minimální lékařské znalosti. V této nelehké situaci není nikomu osud ostatních lhostejný.
Na pomoc se sjíždějí síly z celých Spojených států amerických, pozadu nezůstává ani Červený kříž nebo Armáda spásy. Na 600 obětí má poškozený zrak, nutné jsou také amputace končetin. Mnoho lidí při katastrofě přijde o své blízké i střechu nad hlavou.
Havárii nepřežije ani posádka lodě Imo s kapitánem, který celou tragédií špatným rozhodnutím způsobí. Celkové škody jsou v tehdejší době vyčísleny na 35 milionů dolarů.
Výbuch je dlouho považován za největší explozi způsobenou člověkem, překoná ho až jaderný test Trinity 16. července 1945.
