K čemu kouzelný proutek? Stačí mávnout rukou a auta se sama odemykají, dveře otvírají, celý svět padá k nohám… To vše jen za malou nepříjemnost – zavedení podkožní „štěnice“. Byli byste ochotni to podstoupit?

Několik tisíc lidí po celém světě se rozhodlo, že ano. RFID čipy jsou založeny na radiofrekvenční identifikaci, což není žádná technologická novinka. Mají ji v sobě zásilky, dostanou ji zavazadla na letišti, nosí ji očipovaná zvířata.

Vlastníme ji jako součást mobilních telefonů, bezkontaktních platebních karet i elektronických pasů.

Čipování lidí bylo ale zatím záležitostí podivínských experimentátorů a jednoho neúspěšného pokusu uplatnit čipy k medicínským účelům. To, že se nám teď dostane doslova „pod kůži“, vidí mnozí jen jako další logický krok.

Nástup biohackerů

Latexové rukavice, injekční aplikátor s již připraveným čipem a vše sterilní. Na první pohled souprava zodpovědného narkomana, stojí pouze 100 dolarů a po aplikaci se z vás, teoreticky vzato, stane kyborg.

Dnes už tisíce lidí po celém Švédsku užívají podkožní implantát k cestování vlakem nebo návštěvně posilovny. A další společnosti následují.

„Mám tu nejhorší paměť na předměty na světě,“ směje se Dave Williams, výkonný ředitel společnosti Three Square market v americkém Wisconsinu. „Teď mohu obsluhovat tiskárnu, otevírat dveře i kupovat si kávu z automatu bez klíčů a ID karet. A ruku se mi zatím zapomenout nepodařilo.“

Bezpečnější než mobil?

Zneužití informací, odcizení identity nebo sledování se neobává. „Váš mobil nebo historie prohlížení na internetu představuje větší hrozbu, než by RFID čip kdy mohl,“ říká Patrick Mesterton, spoluzakladatel Epicentra.

Google, Apple i Facebook přijímají denně kvantum informací o našem pohybu a aktivitách. Že by to samé nesvedl mikročip? Zatím ne.

Jde totiž o „pasivní čip“, který v sobě nemá zabudovaný zdroj napájení ani GPS komponent, a nemůže tedy odesílat informace o svojí pozici.

„Jediný způsob, jak se někdo jiný na čip může napojit, je v podstatě useknout vám ruku,“ říká Todd Westby, výkonný ředitel Three Square. Tolik na uklidněnou.

Bez růžových brýlí

Rostoucí vynalézavost hackerů i zdokonalování technologie ale představují potíž, kvůli které se myšlenka kyborgů stává eticky problematickou. Ačkoliv teď čip pojme jen malé množství dat a nelze vystopovat, budoucnost s GPS rozhodně počítá.

Takové čipy mají pomoci v lokalizaci pohřešovaných osob a vytvořit bezhotovostní společnost. Čipy toho zatím opravdu moc nezmohou, není těžké si ale představit, jakým stylem by se dobře míněné záměry mohly zvrtnout.

Na každém šprochu…

Kritiků je spousta. Někteří mluví o Georgi Orwellovi (1903–1950) a Velkém bratru, dalším vadí porušení hranic osobního prostoru. Zatvrzelí skeptici vidí v čipech dokonce jasnou narážku na biblickou apokalypsu – tzv. Znamení šelmy.

Jak praví Zjevení sv. Jana: „Nikdo nebude moci kupovat ani prodávat, nebude-li mít toto znamení.“ Faktem nicméně zůstává, že zatímco mobil můžete vypnout, čip se stává součástí těla. Jeho velikost se bude nadále zmenšovat a jeho možnosti růst.

S rozvíjející se technologií pak zdánlivě neškodné komáří informace o našich životech mohou přerůst v pořádně žíznivého velblouda. Tak tedy: ruku na to.