Palác neřesti, symbol Srí Lanky nebo prostě jen Lví skála. Masiv čnící vysoko nad džunglí, vytvořený magmatem z vyhaslé sopky, svou pompézností ohromuje všechny, kteří ho spatří. Patří k nejvyhledávanějším místům celého kontinentu. Možná i celé Asie…
Nezáleží na tom, jestli jste milovníci záhad, umění nebo jen obyčejní turisté. Monumentálnost Lví skály uchvátí každého. Leží v bohem opuštěné krajině jako velký balíček s překvapením, který jen čeká, až jeho poklady či tajemství někdo rozbalí a ukáže světu.
Ještě předtím ale musí projít skrze sochu krále zvířat, který střeží vstup. Odtud tedy původ názvu. Svojí pověstí a legendami se tak nápadně podobá bájné australské hoře Uluru.
Kde se vzala, tu se vzala
Samotný vznik monumentu více než fakta přibližují legendy. Útulné jeskyně nejprve slouží jako útočiště mnichům, kteří se tu v poklidu oddávají cvičení těla a mysli.
Do dnešního kabátu se začíná proměňovat až s vládou krále Kashyapy (477–495) v 5. století. Jeho ambice a touha vládnout ho doženou k naprosto neodpustitelnému kousku. Nevlastního otce svrhne z trůnu a nechá zaživa zazdít.
Rád by ze světa sprovodil i nevlastního bratra Moggallanu, aby jej už nikdo nikdy nemohl ohrozit. Ten ovšem stíhá prchnout do Indie a slibuje pomstu.
Krvavá pachuť
S čím však nový vládce nepočítá, jsou výčitky svědomí. Stopy krve na jeho rukou jej pronásledují na každém kroku. Aby se nemusel neustále ohlížet přes rameno, stěhuje se s celým svým dvorem na horu Sigiriya, ve které spatřuje dostatečně bezpečné útočiště.
Větrem ošlehané místo tak postupně začíná nabývat líbezných a jemných obrysů. Buduje velkolepé paláce, zahrady, fontánky či vodní kanály. Krásu tak lze spatřit doslova na každém kroku.
Ani zlatem lemovaný život na nejvyšším místě Kashyapovi nepřináší hledaný klid. O tom, co přesně se stalo, když se bratr vrátil zpět do země, můžeme jen spekulovat. Traduje se, že po splašení králova slona se rozprchla celá armáda, která měla území chránit.
Panovník si tak raději zbaběle vezme život, než aby bojoval v předem prohrané bitvě a padl do zajetí.
Zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější?
Místem, které kdysi slouží k uspokojování narcistní povahy panovníka, je dnes známé jako „Zrcadlová zeď“. Právě zde, v perfektně naleštěném zrcadle, se nechává unášet do neznámých vod své mysli, kdykoliv jde ke svému paláci.
Dnes je místní ukazatelce krásy sice něco málo přes 1600 let, do starého železa ale nepatří. Ačkoliv svému účelu již neslouží, pyšní se zachovalou sbírkou vzkazů, básní či podpisů a nepřehlédnutelným oranžovým odstínem.
Jejich autoři se neváhají podělit o své zkušenosti na poli mocné čarodějky lásky nebo jen chtějí předat životní moudra a zkušenosti dalším generacím. Nejstarší příspěvek pochází již z 8. století!
Místní svůdnice
Nejcennější poklad, krásky ze Sigiriye, tu naopak dokážou pobláznit nejednoho zvídavého muže. Do své malé, dobře skryté jeskyně lákají především na svoji nadpozemskou krásu a velikost.
Na délku má impozantní dílo zhruba 140 metrů, čímž se řadí mezi největší fresky na světě! Odkud se vzaly a jaký mají původ, to je však jen další záhadou.
Jisté je, že věčnou a neutuchající pozornost jim zajistí britští archeologové v 19. století, kteří je čirou náhodou objeví.
Do detailu vykreslené svůdnice, shlížející na své návštěvníky, kteří dychtivě hltají každý kousek jejich odhaleného těla, mají totiž údajně představovat členky Kashyapova harému.
A tím skvěle nahrávají teoriím, že skála sloužila mimo jiné také jako palác neřesti.
Zkouška cti
Cudnější verze je vnímá jako obyčejné nadpřirozené bytosti, čemuž nahrává fakt, že ženy postrádají nohy a vznášejí se na pomyslném obláčku. Z více než 500 krásek se do současnosti dochovalo pouze 20 maleb.
K jejich postupnému ničení pravděpodobně přistoupili buddhističtí mniši, které nahé ženské tělo pobuřovalo a rušilo jejich rozjímání. Jiné teorie se ovšem přiklání k verzi, že fresky sloužily jako přijímací test.
Sigiriya mohla stejně tak dobře kdysi fungovat jako klášter, kde novicové museli dokázat, že je obrázky žádným způsobem nevzrušují. Hned na úvod je tedy čekala skutečně náročná zkouška.
Přírodní antidepresivum
Místní příroda a pohled na nekončící zeleň fungují jako antidepresivum, na které není potřeba lékařský předpis. Pocit být nebesům či Bohům na dosah je pro všechny návštěvníky stejně opojný.
Řev ptáků rozléhající se okolím spolu se šuměním větru z místa udělá neoficiální osmý div světa, za kterým se každoročně vydají tisíce odvážlivců, které neodradí ani dlouhé šlapání do schodů.
