Na Štědrý den zazní z hlubin Hranické propasti zvuk zvonu. Ozývá se prý z kaple propadlého hradu loupeživého rytíře Rolfa. Samotný rytíř se v ten čas prohání jako přízrak kolem propasti. A není prý jediný, koho zvony o Vánocích zvou do světa živých…

Zvonění, které svolává věřící na půlnoční mši, se všeobecně připisuje kouzelná moc. Síla tohoto zvuku nejen odměřuje čas k nalezení schovaných pokladů, ale má prý takovou moc, že probudí i mrtvé. V období Vánoc proto prý mohou duchové vstoupit do světa živých.

O tom se podle pověsti měl přesvědčit i jeden z karlštejnských kanovníků. V noci na Štědrý večer ho prý vzbudil svatý Palmacius a nařídil mu, aby sloužil mši pro zástup zbožných osob, který na něj čeká v kostele.

Duchovní prý v kostele spatřil lidi v zastaralém oblečení. Po mši mu poděkovali a vypařili se jako pára nad hrncem. Šlo totiž o přízraky! Skutečně zvony na Štědrý den přivolávají zesnulé?

Boží trest

Už se stmívá, když z hlubin propasti zazní truchlivý zvuk zvonu. Vzápětí zaduní na skále kopyta. V šeru se zjeví přízračný rytíř na zpěněném koni. Zběsilým tempem se prohání kolem propasti, než se nakonec vrhne do hlubin.

Tato pověst se traduje o nejhlubší propasti v České republice, která leží u Hranic na Přerovsku. Strašlivé zjevení prý patří loupeživému rytíři Rolfovi, který měl údajně v místech dnešní rokle svůj hrad.

Počínal si tak hanebně, až se sám i s celým svým sídlem propadl do země, a tak podle pověsti vznikla Hranická propast. Od té doby se údajně vždy na Štědrý den ozývá z hlubin zvuk zvony z hradní kaple a duch rytíře hledá na skalách svůj hrad.

O tom, že propast vznikla takovým způsobem lze s úspěchem pochybovat. Na tom, že vánoční zvonění probouzí mrtvé, by však mohlo něco být. Děsivý příběh na toto téma stojí například na stránkách farní kroniky v Prachaticích…

Rozhněvaní duchové

Prachatický farář přijímá nového zvoníka. „Když budeš svolávat lidi na půlnoční mši, nesmíš otočit svůj roh ke hřbitovu. V ten čas se totiž probouzejí mrtví zvoníci a mohli by vstoupit do věže,“ klade kněz na srdce mladíkovi.

Jenže sebevědomý muž nedá na jeho rady. S výzvou namíří svůj hlásný roh ke hřbitovu. Ihned poté však vzduch naplní rozzuřené temné stíny. Jako bouře vtrhnou do věže a shodí neopatrného zvoníka dolů. Když se věřící vracejí ze mše, najdou mladíka pod věží mrtvého.

Jeho smrt oznamuje umíráček. Nikdo kromě kněze však netuší, kdo na něj zvoní. Opravdu proti sobě mladík poštval nějaké temné síly, nebo nešťastnou náhodou spadl či spáchal sebevraždu?