Československá armáda potřebuje začátkem 20. let benzín pro svoje auta a letadla. Monopol na dodávky má rumunská firma Stratulat, což chtějí čeští obchodníci změnit.
Neváhají si proto koupit ministerské úředníky, kteří rozhodují, od koho budou vojáci palivo nakupovat. Jako ryby ve vodě se v podvodech cítí bratři továrníci Evžen a Otto Kolbenovi.
Obchodník Jan Nejedlý Kolbenovým zprostředkuje setkání s podplukovníkem Otakarem Adamem a kšefty se rychle rozbíhají. V roce 1922 získávají Kolbenovi objednávku na 60 cisteren benzínu. Nejedlý dostává provizi z každého dodaného litru a vyplácí Adama.
V roce 1923 se objevuje nový hráč na trhu – firma Naftaspol vedená Bohumilem Benonim, bývalým pobočníkem Milana Rastislava Štefánika (1880 – 1919). Benoni by rád získal lukrativní zakázku.
Setkává se proto s tehdejším lvem salónů, doktorem práv Josefem Janem Svátkem. Nitky Svátkových kontaktů sice vedou přímo na ministerstvo obrany, ale on nechce vyšachovat Ottu Kolbena (Evžen se mezitím zabil v autě).
Pozornost na vkladní knížku
„Uveřejněte zprávu, že máte hodně levného benzínu. Kolben zavětří konkurenci a dohodnete se s ním,“ poradí tedy Benonimu. Bohumil se zařídí podle jeho doporučení.
S Kolbenem spojí svoje firmy a na ministerstvu obrany se vetřou do přízně štábního kapitána Milana Boubely. Požadavek na dodávku 150 cisteren benzínu ministerstvo přihraje Naftaspolu.
Svátek s Boubelou dostanou jako „pozornost“ vkladní knížky na 200 tisíc korun. Podmáznutí chemici z laboratoří potvrdí, že jde o prvotřídní benzín. Místo něj ale putuje do armádních skladů tekutina nevalné kvality, navíc o 100 % dražší než na volném trhu!
Kolben dostává vztek, že Benoniho podíl na zisku je větší. Rád by mu nahnal strach „Malé udáníčko o polském benzínu, zda byly doklady v pořádku, by bylo dobré,“ píše příteli.
Výběr firem? Obyčejná komedie!
Udání skutečně po ministerstvu kolují a komise, která zkoumá nedávné letecké havárie, pojme podezření, že příčinou může být nekvalitní benzín.
Případ předá policii. Rudé právo kritizuje 22. března 1924 činnost ministra obrany Františka Udržala (1866 – 1938).
„Došla by zvláště řádného ocenění, kdyby byly přezkoušeny všecky dodávkové smlouvy a bylo zjištěno, co vše bylo zadáno bez řádné veřejné soutěže…“ Výběr firem se podle listu stává komedií, protože dodávky se zadávají Udržalovým chráněncům.
Na světlo vyplouvají jména viníků a veřejnost očekává dramatický proces. 10. června 1924 začíná soudní líčení. Svátek žalobu odmítá, prý „měl úmysl prospět státu a celý svůj život přinášel jen oběti vlasti na úkor vlastní kapsy i zdraví“.
Já nic, já muzikant
Podle Boubely: „Kolben byl lacinější než Stratulat. Hájil jsem zájem státu i v tom, že jsem žádal, aby kolkovné (poplatek za kolky – pozn. red.) bylo z ceny odpočítáno a dovoz aby obstaralo naše ministerstvo.
Tím jsem ušetřil státu 109 tisíc.“ Chová se, jakoby čekal, že se mu soud snad ještě omluví!
Letecké havárie, které stály život několik lidí, nemohli soudci zahrnout do obžaloby, protože neexistoval přímý důkaz potvrzující souvislost mezi špatným benzínem a tragédiemi. V civilním procesu obvinili třináct lidí, ve vojenském devět.
Nejdelší, čtyřletý trest si vykoledoval Boubela. Benoni dostal 2 roky, Kolben 20 měsíců, Svátek 13 měsíců, Nejedlý 10 měsíců a Adam 4 měsíce podmíněně.
Osm měsíců si odseděl i důstojník Václav Malina, který uplácel malými částkami a lahvemi likérů armádní laboranty, aby benzín při kontrolách vzorků prošel.