Thomas pustí z vodítka svoji fenku retrívra. Nemá strach, že by začala vyvádět. Vždycky běhá kolem něj v okruhu maximálně pěti metrů. „Vezmeme to přes most, Annie,“ pobídne svoji čtyřnohou společnici. V tu chvíli ještě netuší, že tímto krokem podepsal pejskovi ortel smrti.
Je krásný slunný den, rozhled je skutečně daleký. Oba se vydávají vstříc bytelné mostní konstrukci, která v nenápadné skotské vesničce Milton nedaleko Glasgow stojí už od roku 1862. Není na ní nic zvláštního.
Sotva se přiblíží mostu na dohled, vzpomene si Thomas na slova Boba, svého dávného přítele ze školy, za kterým přijel na návštěvu. „Ten pes. Dej si na něj pozor. Jestli s ním půjdeš ven, raději se mostu vyhni.
Má divnou pověst,“ povídal mu Bob, když viděl Annie plnou energie. „Pche, divné pověsti. Je to úplně most stejný jako všechny ostatní. Nechápu, proč bych ho měl na procházce minout. Půjdeme tam,“ říká si ale Thomas.
Výklenek přitahuje
Jenže sotva vkročí na most, Annie se začne chovat nezvykle. Je neklidná a větří. Neodolatelně ji to táhne k výklenku na pravé straně mostu. Rozběhne se tam. Vyskakuje na zídku a v jedné chvíli se odrazí tak vysoko, že přeskočí přes ni.
Letí dolů do 15metrové propasti. Když její páníček seběhne dolů, už ji bohužel najde mrtvou. Při dopadu si zlomila vaz. Retrívří fenka ale není zdaleka prvním psem, který na tomhle mostě skončí tragickou smrtí.
Psi se tu chovají divně a vrhají se dolů už od 50. let 20. století. Obvykle si přitom ke skoku vybírají popisovaný výklenek.
Legenda o Antikristovi
Podle odhadů tu z mostu od té doby skočilo minimálně 50 psů, ovšem je možné, že jich bylo daleko více. Někteří mluví dokonce o několika stovkách, například 600. Spousta lidí se snaží přijít téhle záhadě na kloub. Tajemné příběhy ještě znásobuje místní legenda.
Vypráví, že jeden muž uvěřil, že jeho dítě je ve skutečnosti Antikrist. Cosi mu proto napovídá, aby se ho zbavil. Jako místo smrti pro svého potomka určí právě zdejší most. Hodí dítě přes okraj mostní zídky dolů do propasti. Když mu dojde, co udělal, pokusí se skokem za ním spáchat sebevraždu.
Vyčenichá si dlouhým čumákem smrt?
Jisté je jedno. Podařilo se vypozorovat, že skok láká zejména větší psy, pro které je typický dlouhý čumák. Jsou to například kólie, retrívři, ale třeba také labradoři. Vyskytnou se dokonce i psi, kteří ošklivý pád z velké výšky překvapivě přežijí.
Má to ale háček. Když se vyléčí a na most se dostanou znovu, opět skočí. Pozoruhodné je i to, že je nejvíc přitahuje jedno místo na pravé straně. Proč?
Jsou příčinou myši?
Kromě záhadologů se do práce pouštějí i vědci. Po nějaké době přicházejí s vysvětlením: Mohou za to norci. Ve Velké Británii se objevili poprvé ve 20. letech 20. století.
Jejich pěstování ve velkém se datuje od 50. let 20. století, tedy ve stejném období, v jakém vznikla miltonská záhada. Tahle zvířátka vydávají zvláštní pach, který psi velice dobře registrují. Vyskytují se i v okolí miltonského mostu.
Proto se odborníci domnívají, že psy ke skoku láká pach norků. Probudí se v nich prostě lovecký instinkt. Pach je přitom nejlépe cítit v jasných a slunných dnech, kdy se snadno šíří vzduchem.
Odpověď na to, proč skáčou právě zde, má britský doktor David Sanders. Pes nevidí propast, která se za zábradlím mostu skrývá, a proto riskuje smrt. Jiní ale vědcům nevěří a stále dávají přednost vysvětlení v podobě nadpřirozené síly.
