Městem San Lorenzo se kolem roku 900 př. n. l. rozléhá křik. Místním obyvatelům nejspíš došla trpělivost s vládnoucí třídou a rozhodli se vzít svůj osud do vlastních rukou. Sídlo je po jejich zásahu rozvrácené, nevhodné k dalšímu životu. Je proto čas založit si metropoli novou…
Nejvhodnější místo pro život dávná civilizace Olméků nachází v La Ventě na území dnešního mexického státu Tabasco. „Možná to ale byla změna klimatických podmínek, co lid vyhnalo ze San Lorenza,“ uvádějí historikové.
Olmékové, považovaní za první z velkých civilizací Střední Ameriky, se každopádně o svou novou metropoli pečlivě starají. Dokonce v ní budují gigantickou pyramidu, která i dnes, téměř 3000 let od svého postavení, dosahuje výšky přes 30 metrů.
Každá hlava jiná
Některé zvyky si však do nového domova přinášejí ze San Lorenza, které vzkvétalo zhruba už od roku 1200 př. n. l. na území současného mexického státu Veracruz.
Především do La Venty po vodě nebo po souši složitě dopravují kolosální sochy lidských hlav, o jejichž účelu se dodnes spekuluje. „Jedná se o hlavy olméckých panovníků,“ shodují se nejčastěji archeologové.
Do současnosti bylo v lokalitách kolem Mexického zálivu objeveno takových hlav celkem 17. Jejich velikost se pohybuje od 1,5 do 3,5 metru a odhadovaná váha té největší činí až 55 tun.
Některé z gigantických čedičových soch přitom byly z neznámých příčin poničené nebo pohřbené. Rysy žádné z nich se nepodobají jiné. Jediné, co mají společného, je vytesaná přilba. Proto se v minulosti objevily názory, že se může jednat o zpodobnění zápasníků…
Nic pro slabochy
Na hřišti ve tvaru obdélníku se lopotí dvě nepřátelská mužstva. V potocích potu se snaží až čtyřkilogramový míč prohodit kulatým otvorem umístěným ve stěně zhruba v polovině sportoviště. Používat dlaně nebo chodidla je přísně zakázáno.
Balon se smí odrážet jen boky, koleny, rameny nebo lokty. Historikové věří, že slavná hra tlachtli, které podlehly i další civilizace středoamerických indiánů, pochází právě od Olméků.
Název dávné kultury ovšem pochází až z dob Aztéků a v překladu znamená „Lidé ze země kaučuku“. Ostatně míče pro tlachtli se právě z kaučuku často vyráběly.
Dodnes není jasné, zda náročná míčová hra Olmékům sloužila výhradně pro pobavení, nebo měla ještě nějaký rituální význam.
Krev teče proudem
„Uctívali Olmékové své bohy lidskými oběťmi?“ tuto otázku si odborníci kladou dodnes. Na jednoznačnou odpověď chybí dostatek důkazů. Podle všeho znali pouštění žilou, které při náboženských obřadech nejspíš praktikovali.
V olméckých chrámech a na oltářích totiž bylo nalezeno velké množství keramických trnů, jimiž si záměrně působili bolest. Ale lidské oběti?
V olmécké lokalitě El Manatí (Veracruz) archeologové objevují zpřeházené kosti a lebky i kompletní kostry novorozeňat nebo nedonošených plodů.
Možná jde o „jaguáří děti“. Kult jaguára je v olmécké kultuře rozšířený. Objevují se vyobrazení šelmy pářící se se ženou. Z tohoto spojení se pak rodí „jaguáří děti“, o nichž dávní indiáni soudí, že vládnou blesky, hromy a deštěm.
Odtud už je jen krůček k jejich obětování, aby si Olmékové zajistili příznivější klima pro svoji úrodu…
