USA vůbec nemají chuť se zapojovat do 1. světové války.
Prezident Wodrow Wilson v roce 1914 prohlašuje, že Amerika je „příliš hrdá na to, aby bojovala.“ Nakonec ho k zapojení do konfliktu přiměje vyhlášení neomezené německé ponorkové války, která ohrožuje americké lodě.
3. února 1917 kvůli tomu vypovídá diplomatické styky s Berlínem. Dohodové státy (Velká Británie, Francie, Rusko) si mnou ruce, protože jejich bojeschopnost pořád víc a víc závisí na amerických dodávkách. Bez pomoci by podle odhadů odborníků zvládli bojovat stěží do dubna 1917.
Nenávidí válku
Na bojiště se nechce ani o dvacet později dalšímu z amerických prezidentů Franklinovi Delanovi Rooseveltovi (1882 – 1945).
Snaží se udržet Spojené státy stranou evropského dění, a proto už v srpnu 1935 podporuje přijetí zákona o neutralitě v Kongresu.
„Přál si, aby byly zastaveny veškeré obchodní styky s agresorskými státy a aby jim původně určené dodávky byly převedeny na země, které se staly jejich oběťmi,“ líčí současný český spisovatel Ivan Brož. Se svým nápadem ale Roosevelt neuspěje.
Když začne v roce 1936 občanská válka ve Španělsku, reaguje jednoznačně: „Nejsme izolacionisté, kromě jediné výjimky, a sice, že se naprosto izolujeme od války… Nenávidím válku.“
Chameleon Roosevelt
Ještě 9. září 1938 prohlašuje na tiskové konferenci v Bílém domě, že se USA „za žádných okolností nepřipojí k žádnému stop-bloku, který má Hitlera zastavit.“ Podle svých vlastních slov je ale „žonglérem, jehož pravá ruka ani nemá vědět, co dělá levá,“ a kličkuje mezi nejrůznějšími zájmy.
Svůj zahraničně-politický kurz začíná víc měnit až po vzniku Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939. Žádá Kongres o změnu zákona o neutralitě, kde by zákaz dodávání zbraní platil už jenom vůči agresorovi.
Kongresmanům na jeho požadavky zatím neslyší, probudí se až po Hitlerově vpádu do Polska.
Zaplať hotově!
„Tato země zůstane neutrální, nemohu však požadovat na každém Američanovi, aby zůstával neutrální v myšlenkách. I neutrál má právo vidět fakta.
Ani od neutrála nelze žádat, aby umlčel svého ducha a ohlušil své svědomí,“ říká prezident ve svém rozhlasovém pořadu „Hovory u krbu“ 3. září 1939. Hledá kompromis a vůči Kongresu postupuje opatrně. Shromáždění 3. listopadu 1939 konečně přijme dodatek k zákonu.
Umožňuje prodávat zbraně válčícím stranám, pokud je hotově zaplatí a odvezou si na vlastních lodích, aby neohrozili lodě a životy amerických občanů (zásada Cash and carry).
Dilema vyřeší nepřítel
I když po svém vítězství v prezidentských volbách v roce 1940 svoji pozici posílí, ještě nemá vyhráno. O zákon, umožňující poskytovat válečný materiál zemím, které USA označí za životně důležité, svádí boj dva měsíce.
Vítězství si v této bitvě na své konto může připsat 11. března 1941. Podle britského velvyslance hraběte Edwarda Halifaxe (1881 – 1959) se Rooseveltovým problémem stalo „hledání kurzu mezi přáním 70 % Američanů zůstat mimo válku a přáním 70 % Američanů udělat vše pro zničení Hitlera, i kdyby to mělo znamenat válku.“ Dilema za něj vyřešil japonský útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941.
