„Několik dní pofňukávala jako služka, kterou opustil amant,“ všímá si arcivévodkyně Marie Louisy po jejím návratu z Francie do Vídně jeden z jejích současníků.
Napoleon byl 22. dubna 1814 donucen odjet do vyhnanství na středomořském ostrově Elba a jí otec slíbil parmské vévodství pod podmínkou, že už svého manžela nikdy nespatří. Přistoupila na to s celkem lehkým srdcem…
V Paříži si však Marie Louisa (1791–1847) zvykla na přepych, luxus a rozmařilý život. Upjatá Vídeň je jí malá. „Chová se jako na výletě,“ pohoršuje se její nevlastní matka Maria Ludovika (1787–1816).
„Je jako naivní dvanáctiletá dívenka, která se vůbec nezaobírá minulostí,“ přisazuje si Eleonora Metternichová (†1825), manželka rakouského ministra zahraničí.
Marie Louisa tlačí na císaře Františka I. (1768–1835), aby jí dovolil opustit hlavní město monarchie a vycestovat do lázní Aix-les-Bains. To je zapeklitá věc. Středisko leží příliš blízko francouzských hranic, bůhví, co by se mohlo stát.
Rakušané si ještě dobře pamatují, jak Napoleon (1769–1821) z Marie Louisy udělal v době svého tažení do Ruska francouzskou regentku. František I. nakonec s dceřinou cestou souhlasí, ale přiděluje jí spolehlivého strážce.
Jednooký svůdce
Hraběte Adama Alberta von Neipperga (1775–1829) zdobí řada válečnických triumfů. Stejně jako na bitevním poli sklízí úspěchy i v dámských ložnicích. Charismatu jednookého generála podléhají ženy v zástupech.
Klemens Metternich (1773–1859) si od toho leccos slibuje. Ostatně o sexuálním apetitu Marie Louisy se ve Vídni po jejím návratu z Francie soustavně šušká. Snad v Neippergově náruči zapomene na Napoleona… Kalkul vychází na 100 procent.
Marie Louisa okouzlujícímu vojákovi podléhá. „Bez prodlení se dostavte na Elbu,“ přikazuje jí v dopise její manžel a svržený císař Napoleon. Marně…
Vezme si štolbu
O poměru císařské dcery se šarmantním generálem brzy ví celá Vídeň. „Vždyť je ženatý,“ pohoršují se lidé nad Neippergem. Také Marie Louisa je stále ještě vdanou paní. To jí ale nebrání, aby si milence nastěhovala do svých pokojů ve vídeňském Schönbrunnu.
Přibližně ve stejné době, kdy Napoleon prchá z Elby, František I. jmenuje Neipperga vrchním štolbou Marie Louisy. O tom, že by se excísařovna opět připojila ke svému manželovi, nemůže být ani řeč.
Brzy odjíždí do Parmy jako její svrchovaná vládkyně a Neipperga, který v roce 1815 ovdověl, bere s sebou. Daleko od Vídně společně zplodí tři nemanželské děti. Brzy po Napoleonově smrti Marie Louisa nakráčí se svým milencem k oltáři.
Noci po boku kuchaře
Pár společně celkem úspěšně spravuje svěřená území a zdá se, že i císař František se s jejich vztahem již smířil. O to větší šok Marie Louisa prožije, když Neipperg v roce 1829 umírá. S jeho smrtí jako by ztratila veškeré zábrany.
V její ložnici se začínají střídat muži jako na běžícím páse. Marie Louisa nedělá výjimky. Spokojí se s kuchařem, komorníkem a třeba i budoucím manželem své dcery.
Kancléř Metternich nakonec do Parmy prozřetelně posílá jako arcivévodkynina hofmistra hraběte Charlese-Reného de Bombelles (1785–1856). Tuší, že z něj bude Marie Louisa nadšená. Okouzlující Bombelles se zakrátko stává jejím třetím manželem.
Láska k němu ale rychle vyprchá. „Hrabě byl pohodlný a nudný. Napoleon ji respektoval, Neipperg miloval; Bombelles, třetí muž, byl a zůstal třetí volbou,“ poznamenává současný německý historik Franz Herre.
