Popravčí koná svoji práci. Hlavu mladého poručíka jednou ranou oddělí od těla. Mladému následníkovi trůnu, který hrůznou scénu sleduje, se náhle zatmí před očima. Poroučí se rovnou do rukou okolo stojících strážců.

Z Friedricha II. Velikého (1712 – 1786) má vyrůst schopný válečník, alespoň tak mu to naplánoval jeho otec, pruský král Friedrich Vilém I. (1688–1740). Jenže citlivému mladíkovi se vojenský dril příčí.

Mnohem víc ho zajímá hudba, literatura a umění. Tvrdá kázeň na berlínském královském dvoře se mladému princi vůbec nelíbí, a proto se v roce 1730 rozhodne i se svým přítelem poručíkem Hansem Hermannem Kattem (1704 – 1730) utéct do Anglie.

Mají ale smůlu a jeden z dopisů se dostane do ruky Friedrichovu otci. Oba uprchlíci jsou zatčeni a uvězněni. Rozzuřený král se rozhodne synovi udělit lekci a konečně z něj vychovat správného vojáka. Vždyť už je na čase, Friedrichovi je 18 let!

Svědek popravy

Katte je odsouzen k trestu smrti a Friedrich musí v Küstrinu na otcův příkaz přihlížet jeho popravě. „Když uvidí to krvavé divadlo, snad se konečně trochu otrká,“ říká si Friedrich I. Jeho syn si ale myslí něco jiného.

„Můj milý Katte, prosím tě tisíckrát za prominutí. Probůh odpusť mi to!“ volá rozrušený následník trůnu před popravou na svého přítele.

Poručíka Katteho ale hned tak nic nerozhází a jde vstříc smrti s rozvahou. „Není co odpouštět princi, pro vás zemřu s radostí,“ odpovídá klidně. Když popravčí odsouzenému usekne hlavu, Friedrich pohled na příšernou scénu nesnese. Omdlí rovnou do náruče svých strážců.

Spasí se útěkem

Smrti se děsí. Bitevní vřava, sténání raněných a pohled na mrtvé, to není nic pro něj. Nejlépe se jeho slabost ukáže v okamžiku, kdy má 10. dubna 1741 už jako pruský král vést u Mollwitz (v dnešním Polsku) svoji první bitvu. Je mu tehdy 29 let.

Překoná se a čtyři hodiny řídí vojenské operace. Jenže když jeho vojska zazmatkují a někteří začnou utíkat, má umírání dost a boj považuje za prohraný.

Velitel jeho vojsk maršál Kurt Christof von Schwerin (1684 – 1757) mu radí, aby se dostal do bezpečí, a Friedrich jeho rady okamžitě využije a prchá pryč.

Hrdina se ovládá

Brzy poté co odjede, se ale karta obrací. Schwerinovi se podaří bitvu vyhrát. „Okamžitě oznamte náš úspěch králi!“ vysílá maršál rychlého posla. Trvá ale dlouhých deset hodin, než se krále konečně podaří najít.

Později už si Friedrich dává pozor a svoji slabost překonává. Pach krve mu ale k srdci nikdy nepřiroste. Ironií osudu je, že Friedricha všichni oslavují jako hrdinu bitev. Jakou cenu ale za své sebeovládání zaplatil, to ví jenom nejspíš jenom on sám…