Vyzvědač se skrývá v koruně mohutného, stovky let starého stromu. Pozoruje pohyby vojsk v okolí. Křečovitě se drží větví. „Nesmím se prozradit,“ uvědomuje si. Najednou uvidí přicházet generála nepřátelského vojska.

„Teď konečně přišla moje příležitost,“ říká si. Opatrně ručkuje po větvích. Chce vyslechnout záměry protivníka.

Staré stromy jsou nejlepším místem úkrytu nejenom pro špehy, ale i pro uprchlíky, které honí neúnavný nepřítel. Do obrovské dutiny stovky let starého dubu se vejdou klidně i kamna, na kterých se dá uvařit večeře pro vojáky.

Kouř poplete nepřítele

V roce 1866 habsburská monarchie za vlády císaře Františka Josefa I. (1830 – 1916) bojuje s Pruskem. Příčinou jsou spory o Šlesvicko a Holštýnsko.

Rakouské oddíly se 3. července soustřeďují u vesnice Popovice u Nechanic nedaleko Hradce Králové.

Stojí tam veliký dub, který už leccos pamatuje. Má obvod asi osm metrů a v jeho dutině může pohodlně stát sedm lidí. Velitelé rakouského vojska rozhodnou umístit do něj vojenskou kuchyni.

„Kouř z vaření se bude ztrácet v koruně a nepřítele tak úspěšně zmateme,“ říkají si. Vojáci se sem chodí posilnit.

Vítězové honí poražené

Kolem sedmé hodiny ráno vypukne bitva. Rakouské dělostřelectvo pálí, co může, jenže vítězství se stále víc kloní ke druhé straně. Prusové jsouvybaveni novým typem pušek – zadovkami. Také odpolední posily na pruské straně udělají své.

Bitva skončí krutou porážkou pro monarchii. Vítězným Prusům to ale nestačí, dál honí nepřátelské vojáky, kteří měli štěstí a krvavou řež přežili. Těm jde o život a zoufale hledají úkryt.

Úkryt v dutině

Je 4. července ráno a rozednívá se. Několik uštvaných uprchlíků přibíhá ke stromu. „Vlezeme sem, tady nás snad nenajdou,“ říká nejpohotovější z nich. „Hlavně buďte ticho, jinak se prozradíme. Musíme tu vydržet do večera.

Doufejme, že za tmy už bude klid,“ dodává. Všichni se vrhnou dovnitř. Snad je tady rozparádění Prusové neobjeví. Je tu dusná atmosféra, spousta lidí na malém místě pohromadě. Jestli vojáci opravdu přežili, nevíme.