Po císařské korunovaci roku 1804 přesidluje Napoleon I. Bonaparte do paláce v Tuileriích. Stěhuje se s ním i jeho kuchyně, ve které se ale nedá větrat. Kuchtíci si zahrávají se zdravím, do ovzduší tu unikají uhelné plyny!

Ani slavní kuchaři se tu nemají chuť zdržovat, a to císař zaměstnává ty největší mistry! Například Lebeaua, který peče fantastické paštiky a pečivo.

Když roku 1796 poráží Napoleon I. Bonaparte (1769 – 1821) Rakušany v italské Arcole u mostu přes řeku Alponu, neváhá mu Lebeau všechno upéct z cukrového a lístkového těsta, piškotů a marcipánu.

Bez jeho sladkých mlsů se neobejde ani jeden dvorský ples! Císaři zůstává věrný po celou dobu jeho vlády. Skousne i nepříznivé podmínky v císařské kuchyni. Za to jeho podřízení se tu střídají.

Vadí jim nejenom špatné větrání, ale i přísný, téměř vojenský dohled, který jim znemožňuje vedlejší příjmy.

S hrncem na bojiště i do exilu

Napoleonovi kuchaři to nemají lehké, musí s ním i na válečná tažení! Výpravy do Egypta v letech 1798-1799 se účastní hned dva – Gallon a Danger. Napoleon říká:

„Armáda mi pochoduje v žaludku.“ Ve vyhnanství na ostrově Elba (rok 1815) císaři dělá společnost kuchař Ferdinand.

Nad Napoleonovou kuchyní bdí Guignet, zvaný Dunand. Má na starosti, aby se nikdo neflákal, a řídí i stolování u tabule. Vést kuchyni není snadné. Kromě něho je tu i druhý kuchmistr a několik přednostů kuchyně, kterým jsou podřízeni dvorní kuchaři.

Každý večer si nechává předložit jídelní lístek na další den. Ten potom musí schválit palácový prefekt .

Nejdřív povinnosti, potom jídlo

Na čem si můžeme pochutnat při císařské snídani? Je říjnový den roku 1810, 9,30 dopoledne. Napoleon má po audiencích a chystá se posnídat. Všechno je připraveno v předsíni.

Pro případ, že by se ranní slyšení protáhla, jsou jídla přikrytá v nádobách a ponořená do horké vody. Dnes se ale snídá včas. Pod dohledem Dunanda a palácového prefekta nosí služebnictvo připravená jídla na stůl.

Podává se polévka, tři příkrmy (hors d´oeuvre), dvě hlavní jídla, dva druhy zákusků, káva, chlebíčky a půl lahve Chambertinského vína. Snídá vždycky sám, jenom v době své druhé svatby a před očekávaným slehnutím mu dělá společnost jeho manželka Marie Luisa.

Také když jeho syn Napoleon II., zvaný  Orlík (1811-1832) odroste plenkám, rád s ním jí. Jeho oblíbenou zábavou je nacpat synkovi pusu jídlem, až se málem udáví.

Josefíně kručí v břiše

Napoleon si pochutná hlavně na kuřatech. Ale pozor! Musí se mu servírovat bez křídel, ty totiž nenávidí! Jeho kultura stolování je hrozná. Jí rychle, ani neochutná všechno a často pokecá nejenom ubrus, ale sám sebe!

U dvora se obědvá až v 18 hodin. Císařovna Josefina (1763-1814) smí vejít teprve na znamení. Jenže Bonaparte v návalu práce často zapomene, že má jíst, a tak císařovna čeká, zatímco jí v žaludku kručí hladem. Někdy až do jedenácti hodin!

I když se jídlo udržuje teplé, jeho kvalita není nic moc. Potom se všechno odbude rychle. Manželé nestráví u stolu déle než 15 minut. Stěží mohou okusit všechno, co je na stole:

polévka, různé pochoutky, čtyři předkrmy, dvě pečeně, dva druhy zelenin, dva druhy salátů.