„Jako bychom té práce už tak neměli dost,“ si roku 1860 jeden z pražských počišťovačů. Musí odložit koště a se svými kolegy jet hasit požár. Na příjemný večer s manželkou může zapomenout…

Profesionální hasičský sbor existuje v Praze už od 23. března 1853, kdy o jeho vzniku rozhodne sbor obecních starších. Založí tehdy takzvaný sbor pro čištění ulic a požární ochranu.

Jádrem budoucích hasičů se stávají městští počišťovači. Ze 30 metařů je pak třeba vycvičit 8 lidí k obsluze stříkačky. Ovšem až do roku 1866 zůstává hasičům i povinnost zametat ulice.

Ani jejich existence ale nezabrání katastrofě, která se odehraje jednoho srpnového dne roku 1881.

Letování způsobí oheň

Do slavnostního otevření Národního divadla zbývá pouhý měsíc, když 12. srpna 1881 odpoledne na střeše pracují dva zámečníci. Mají za úkol napojit měděný drát ke hromosvodu pomocí letování.

Potřebují k tomu plechová letovací kamínka, v nichž se žhaví dřevěné uhlí. Navzdory tomu, že prý po skončení práce uhlí zalijí vodou a kamínka vloží do měděného okapového žlabu, vzplane oheň.

Hojná účast na pohřbu

Dřevěné části střechy se ocitají v jednom ohni. Navzdory tomu, že pražští hasiči mají k dispozici výkonnou parní stříkačku a zrovna ono srpnové dopoledne ji zkouší, neuvedou ji do pohotovostního stavu.

Navíc se odpoledne jako naschvál všichni účastní pohřbu svého kolegy. Celý jejich zásah proto provází zmatek i technické potíže, proto se požár uhasit nepodaří.

Poškozené hydranty

O tom, že následky požáru byly fatální a rekonstrukce budovy trvala celé dva roky, rozhodla i řada nepříznivých okolností. Během požáru nejde spustit železnou protipožární oponu dělící jeviště od hlediště a oheň se proto rychle šíří.

Divadelní hydranty jsou poškozené, stejně tak vodovodní potrubí u divadla. Ve vodárně navíc klesne tlak vody kvůli jejímu velmi nízkému stavu.