Když Adolf Hitler zahájil svou územní expanzi a zaměřil se na Československo, obratně využil toho, že v naší zemi žila třímilionová německá menšina. Zahrál tedy na její nacionalistickou strunu a bouře byla na světě.

Valná část sudetských Němců tak byla ochotna vyměnit svobodu za zrůdný a brutální nacistický systém.

Ovšem zdaleka ne všichni se chtěli vydat touto cestou. Zejména sudetští sociální demokraté si byli vědomi, co je Hitlerův režim zač.

Zatímco Henleinova Sudetoněmecká strana podporována Berlínem zakládala odzbrojené bojůvky Freikorps, jako odpověď vznikaly jednotky Rote Wehr (Rudé obrany).

Aby však ideologie nezastírala hlavní smysl těchto oddílů, byly později přejmenovány na Republikanische Wehr (Republikánská obrana). Heslem jejich příslušníků bylo „Věrnost za věrnost.“

Od roku 1937 byly jednotkám Republikánské obrany československou vládou vydávány zbraně.

V krizových dnech září 1938 pak jednotky RW bojovaly bok po boku s československou armádou a Stráží obrany státu proti sudetoněmeckému Freikorpsu a jednotkám SS. Řada demokraticky smýšlejících sudetských Němců našla v těchto přestřelkách svou smrt.

Zatímco jednotky RW věrny zůstaly, o Československé republice se to samé říci nedá. Po Mnichovu se řada příslušníků RW snažila najít azyl v okleštěné republice, Praha je však promptně vracela zpět.

Co je čekalo, je snadné si domyslet, obvykle zatčení a 10 000 členů RW skončilo v koncentračních táborech tábor. Řada zbylých organizovala na území Sudet odboj, v severních Čechách došlo na konci války i k bojovým akcím.

Nic naplat, poválečná republika se chtěla Němců zbavit stůj co stůj. Byť je to v tehdejší atmosféře pochopitelné, divoký i organizovaný odsun se týkal i mnohých Němců, kteří v roce 1938 bojovali se zbraní v ruce za ČSR.

„V různých táborech se nacházejí mnozí z mých názorových soudruhů, kteří neztratili jen svou svobodu, ale také svůj byt a tu trochu skromného majetku … mnozí z těch, kdo v roce 1938 vystoupili se zbraní v ruce proti nacistickým bandám, jsou zatýkáni, vyháněni ze svých domovů a odváženi neznámo kam…,“ psal v roce 1946 sudetoněmecký sociálnědemokratický politik a předválečný senátor Wilhelm Niessner (1873 – 1953) prezidentu Benešovi.

Odpovědi se nedočkal…