Z nebe se v noci z 27. na 28. března 1942 snášejí padáky. Nad územím protektorátu Čechy a Morava je toho dne vysazena tříčlenná parašutistická skupina z názvem ZINC. Výsadek ale pronásleduje od počátku smůla.
Její členové mají spadnout na Moravě, ovšem ocitají se až na Slovensku. A to je teprve začátek…
Letoun Halifax, ze kterého skáče do neznámého terénu paraskupina ZINC ve složení velitel nadporučík Oldřich Pechal (1913–1942), rotmistr Arnošt Mikš (1913–1942) a četař Viliam Gerik (1920–1947) se vrací zpátky na základnu.
Výsadek, který dostane za úkol vytvořit zpravodajskou rezidenturu operující na území Moravy, zjišťuje, že se ocitl až u Gbel na Slovensku. Za všechno může chyba v navigaci. Nezbývá, než se co nejdříve dostat ze Slovenského štátu na Moravu. Není to snadný úkol…
Ráj udavačů
Pechal se snaží přejít hranice, jenže do cesty mu na smůlu přijde německá hlídka. Po krátké přestřelce se mu ale podaří uprchnout. Gerikovi a Mikšovi se povede přejít hranice u vesnice Rohatce.
V Buchlovicích se na první adrese, kterou dostali z Londýna, pokoušejí o radiové vysílání. Neúspěšně. „Musíme se rozejít. Jděte do Prahy,“ dává jim Pechal na schůzce rozchod. Gerik zamíří do hlavního města, jenže nikoho tam nezná.
S odbojáři se mu nedaří navázat kontakt. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (1904–1942) šíří v lidech strach. Když Gerik zazvoní na nějaké pražské adrese z londýnských kontaktů, lidé si ho opatrně prohlédnou skrz špehýrku.
„Kdo jste?,“ vyštěknou nedůvěřivě. „Raději se sám přihlaste, ať neuvedete někoho do neštěstí,“ doporučí mu a zabouchnou dveře. Co když je nahlásí gestapu? Protektorát je rájem udavačů. Londýnští zpravodajci netuší, že většina odbojových skupina byla rozprášena.
Ostatní lidé se bojí. Gerik má sice spoustu peněz, ale žádné potravinové lístky – a tím je podezřelý. Musí spát pod mostem, žebrat o jídlo. Neví, co má dělat. Podle jeho přízvuku každý pozná, že není Čech.
Hlásí se na policii
„Kde jsi, Arnošte?,“ hryže si prsty zoufalstvím. Dva dny čeká na Mikše, který opět nepřišel na domluvenou schůzku. 4. dubna 1942 už to nevydrží. Zamíří přímo na pražské policejní ředitelství. Žádá, aby byl propuštěn na Slovensko.
Ocitne se tváří v tvář gestapáckým vyšetřovatelům. Při výslechu prozradí svého velitele Pechala i Mikše a navíc i složení výsadku OUT DISTANCE.
Pechal je 2. června 1942 zatčen a později popraven v koncentračním táboře v Matthausenu. Lépe nedopadne ani další z trojlístku Mikš. Pokusí se převzít materiály jedné z dalších paraskupin, ale po přestřelce s četníky se 30. dubna 1942 zastřelí.
Německá tajná policie udělá z Gerika svého konfidenta, který se zúčastní i dobývání pražského kostela svatého Cyrila a Metoděje, kde se ukrývají parašutisté po atentátu na Heydricha.
Identifikuje jejich mrtvá těla. Jako provokatér se neosvědčuje, snaží se vyvázat ze spolupráce s gestapem. Hraje na dvě strany. Pokouší se navázat kontakt s odbojem, což neujde Němcům.
6. dubna 1943 ho zatknou a po krátkém pobytu na Pankráci pošlou do koncentračního tábora v Terezíně a Dachau.
Dostal nepřiměřený trest?
Po osvobození se 24. května 1945 Gerik sám přihlásí na policii. Je zatčen a obviněn z vlastizrady, ale snaží se hájit: „Neprozradil jsem nikoho, o kom by už gestapo nevědělo,“ tvrdí.
Není mu to nic platné, ale přesto najde svého zastánce. Čestmír Šikola (1919–2008), radiotelegrafista paraskupiny Clay, se s Gerikem setkává krátce před zasedáním soudu v cele a vyslýchá ho.
Hájí jeho chování: „Nikdo nevzal v úvahu žádné polehčující okolnosti Viliama Gerika.
Byl souzen lidovým soudem a nikdo zde ani nevzpomněl toho, že právě ten lid, v jehož jménu byl rozsudek vynesen, Gerikovi nepodal pomocnou ruku, když o to žádal a byl v zoufalé situaci.“
Gerik odsouzen za vlastizradu k trestu smrti a 29. dubna 1947 popraven společně se zrádcem Karlem Čurdou (1911–1947). Šikola ale trvá na tom, že na rozdíl od Čurdy je v Gerikově případě trest nepřiměřený…
