„Ten ladný pohyb,“ žasne na podzim roku 1705 car Petr I. nad služkou v domě svého blízkého přítele, hraběte Alexandra Menšikova.

Kráska se před ním vůbec neostýchá a její odpovědi na jeho otázky nepostrádají chytrost a vtip. Petr je dokonale okouzlen.

Co na tom, že tato žena neumí číst ani psát, byla už jednou vdaná a k tomu prošla bezpočtem postelí jeho poddaných. Panovník se bezhlavě zamiluje.

A Menšikov (1673–1729), který vycítí příležitost, jak se k carovi dostat ještě blíž, mu Martu Skavronskou (1684–1727) milerád přenechá.

Despota umí být něžný

Marta se záhy ukáže být jiná než ostatní předchozí Petrovy milenky. Ze svého postavení neprofituje. Carovi a jeho steskům pečlivě naslouchá. Dokáže ho rozesmát a zklidnit jeho rozbouřenou povahu. Jako jediná také zvládá jeho epileptické záchvaty.

V takových chvílích si tiskne jeho hlavu na prsa, hladí ho po vlasech, dokud se Petr (1672–1725) neutiší a neusne. Marta pak vydrží sedět nehybně celé hodiny, jen aby ho neprobudila.

On, který vládne Rusům pevnou rukou, ji na oplátku zahrnuje neuvěřitelně něžnými dopisy. Ještě v roce 1705 přestupuje Marta na pravoslavnou víru a přijímá jméno Kateřina Alexejevna.

Když o rok později Katerinuška, jak jí Petr něžně říká, přivádí na svět jejich první dítě (bude jich celkem 12, ale jen dvě dcery se dožijí dospělosti), je její pozice v carově blízkosti již neotřesitelná. Mimořádně šetrný vladař ji neváhá zahrnout nepředstavitelným bohatstvím.

Šperky vymění za korunu

„Dáme jim všechny naše šperky,“ rozhoduje se impulsivně Kateřina, když se společně se svým mocným milencem ocitá během válečného tažení proti Osmanům v nepřátelském obklíčení. Nabádá zároveň všechny přítomné dvorní dámy, aby následovaly jejího příkladu.

Cenná kořist na Turky snad zapůsobí, snad jde jen o šikovný diplomatický ústupek, ale Petr I. může bitevní pole opustit se vztyčenou hlavou. Kateřině to nikdy nezapomene. Už v roce 1707 se tajně vzali. Po tomhle důkazu její oddanosti se s ní ožení veřejně.

Svatební zvony z petrohradské katedrály svatého Izáka jim znějí v únoru 1712. O 12 let později se Kateřina dočká carské korunovace v Uspenském chrámu v moskevském Kremlu jako Petrova spoluvládkyně.

K chudákům je štědrá

„Kateřina musí být naší carevnou,“ provolávají kdysi prosté služce slávu carské pluky po smrti Petra Velikého v roce 1725. Bezprostředně po odchodu mocného panovníka na věčnost usedá na carský trůn Kateřina I. – jako první žena v historii.

Ve skutečnosti však za ni vládne nejvyšší tajná rada, v jejímž čele hraje prim Menšikov. I když Petrovy reformátorské snahy jsou brzy uloženy k ledu, prostý lid svoji novou carevnu miluje. Získává si ho svojí dobrotou a velkodušností.

Ochotně snižuje daně, rozdává peníze chudým, stává se kmotrou řady dětí a přispívá vdovám. Největší evropská země, kterou Kateřina zdědila po svém manželovi, zažívá po dobu její vlády mír. Idyla však trvá pouhých 16 měsíců. Pak carevna v pouhých 43 letech umírá.