„Hromadné vraždy v protektorátě. Šéf Gestapa vládcem v českých zemích. Předseda protektorátní vlády Eliáš zatčen – Stanné právo v šesti českých městech.
Za jediný týden přes osmdesát poprav.“ To jsou jen některé titulky z počátku října 1941 z listu Čechoslovák, vydávaného ve Velké Británii.
Jde přitom o reakci na uvedení Reinharda Heydricha (1904–1942) do funkce zastupujícího říšského protektora a teror, který tento muž rozpoutal. Pražská vláda se mu podvoluje, obecně se navenek zdá, že Češi jsou s existencí protektorátu smířeni.
Prezident Edvard Beneš (1884–1948) a exilová vláda se kvůli tomu v Londýně ocitají v nezáviděníhodné situaci. Zrovna probíhají jednání se západními spojenci o oduznání Mnichovské dohody. „Je třeba něco udělat.
Něčím spojence přesvědčit, že máme situaci v protektorátu pevně pod kontrolou,“ nese se mezi zástupci Československa v Londýně…
Osudný noční seskok
Už 2. října 1941 jsou zahájeny přípravy na operaci s krycím názvem Anthropoid. Provést atentát na Reinharda Heydricha dostávají za úkol rotmistr Josef Gabčík (1912–1942) a rotný Karel Svoboda (1912–1982).
Akce má proběhnout co možná nejrychleji, nejlépe 28. října 1941, symbolicky při příležitosti výročí vzniku Československa.
Třebaže oba muži už prošli výcvikem ve Speciálních tréninkových školách na anglickém a skotském venkově, kde se seznamovali s technikami útočného boje i absolvovali vzdušný výcvik, mají před sebou další hodiny úmorné dřiny.
V Manchesteru je čekají dva cvičné denní seskoky z letounu a jeden noční seskok z upoutaného balonu. Právě ten nakonec vyřadí ze hry Svobodu. Při seskoku se totiž poraní a podle následného vyšetření v Londýně není možné, aby se dále podílel na tajné operaci.
Gabčík navrhuje, aby ho nahradil rotmistr Jan Kubiš (1913–1942). „Velmi spolehlivý voják, klidný, občas se dopouští dobromyslného popichování. Klasifikace D, může se vypracovat na B,“ stojí v hlášení anglického důstojníka o jeho výcviku. Realizace operace Anthropoid se tím ale odkládá.
Nezapomenou na závěť
Díky tomu ovšem mají oba parašutisté čas zdokonalit se ve výcviku. Ve Skotsku absolvují speciální kurz britského SOE (Special Operations Executive – Oddělní pro zvláštní operace zpravodajské služby MI6).
Trénují střelbu na pohyblivé i pevné cíle nebo vrhání ručních granátů a bomb. Učí se vyrábět výbušniny a pokládat explozivní nástrahy na silnice i železnice. Ovládají řízení motorových vozidel, Morseovu abecedu, zdokonalují se v orientaci v neznámém terénu.
„Můj úkol tkví v zásadě v tom, že společně s jiným příslušníkem čs.
armády budu odeslán do vlasti, abych … provedl nějakou sabotážní nebo teroristickou akci, tak účinnou, aby měla patřičný ohlas jak doma, tak za hranicemi Československé republiky,“ podepisují Kubiš s Gabčíkem dokument 1. prosince 1942. Následně jsou pořízeny jejich fotografie a obdrží dokumenty s falešnými jmény Otto Strnad a Zdeněk Vyskočil. Těsně před odletem do protektorátu ještě sepisují poslední vůle.
S výbušninami je pomalý
Dopoledne 27. května 1942 vjíždí černý mercedes s poznávací značkou SS-3 do ostré zatáčky u Vychovatelny v pražské Libni. Řidič musí zpomalit. Do cesty mu vstupuje Josef Gabčík se samopalem, ale zbraň se zasekává.
Vzápětí Jan Kubiš vytahuje z příruční aktovky speciálně připravenou bombu. Vrhá ji po automobilu spodním obloukem, který v Británii během výcviku tolikrát trénoval. „V praxi s výbušninami pomalý,“ stojí ovšem v jeho posudku ze školení.
Ani tentokrát Kubiš nezasáhne cíl přesně. Bomba exploduje nad stupátkem před pravým zadním kolem. I to ale stačí k tomu, aby se zastupující říšský protektor o pár dní později odebral na věčnost.