Rok 1957 byl pro sovětský blok ve znamení oslav. Vždyť tehdy uplynulo čtyřicet let od komunisty velebené petrohradské říjnové revoluce, byť se ve skutečnosti jednalo toliko o přestřelku v anarchií zmítaném Rusku. K výročí této události vypustil SSSR do kosmu první umělou oběžnici Sputnik.

A v NDR sjela z továrních pásů také družice, byť ne tak ambiciózní jako ta sovětská. Ano, řeč je o vozítku zvaném Trabant, což v českém překladu znamená právě družice.

Byl to neobyčejný automobil, i proto se stal jedním ze symbolů NDR. Vozy prvních sérií se mohly pochlubit karosérií vyrobené z odpadní bavlny a pryskyřice.

Trabanty jsou však neodmyslitelně spojeny s duroplastem, z něj už byl vyroben slavný Trabant 601, který spatřil světlo světa v roce 1964, a který lze ještě tu a tam dodnes na silnicích potkat.

Poháněl ho dvoutaktní, vzduchem chlazený dvouválec o výkonu 26 koní. Vybaven byl čtyřstupňovou převodovkou s volnoběžkou. Na přání zákazníků byla montována poloautomatická převodovka Hycomat. Na svou dobu to nebyl vůbec špatný vůz.

Jenže Trabant zaspal dobu, což pro výrobky ze zemí „tábora míru“ nebylo ničím neobvyklým. Charakteristickými pro tento vůz se staly dva pojmy: zápach a hluk.

Slavné východoněmecké BMV (bakelitové motorové vozidlo) se v podstatě ve stejné podobě vyrábělo až do roku 1991, za celou dobu jeho výroby vznikly tři miliony kusů.

Objevilo se několik návrhů na jeho vylepšení, na některých z nich spolupracovali i českoslovenští inženýři, všechny plány nakonec zůstaly u ledu.

Nastal tedy definitivní konec fenoménu Trabant? Před pár lety byl na autosalonu ve Frankfurtu byl představen nový Trabant, šetrný k životnímu prostředí.

Byl vybaven elektromotorem, dosáhl rychlosti 130 kilometrů v hodině (jeho uřvaný předchůdce si o takové rychlosti mohl nechat jen zdát) a na jedno nabití dojel až do vzdálenosti 160 kilometrů. Avšak současný život trabantů je třeba spíše hledat na srazech veteránů.