„Nech toho,“ okřikne křesťanský otec svého syna, který zvedne ze země kámen a chystá se ho hodit po židovském chlapci, jdoucím po protější straně ulice.

„Dobře víš, že útok na Žida a jeho majetek je totéž jako útok na život a majetek samotného našeho krále,“ vysvětluje mu trpělivě otec. Chlapec přesně nechápe, co tím otec myslí, ale přesto kámen raději položí.

I když jsou v Čechách Židé už od dob vlády krále Přemysla Otakara II. (kolem 1233 –1278) pod panovníkovou ochranou, stejně jim to nezajistí, aby měli klid.

Jejich zvláštní právní postavení, které po Přemyslu Otakarovi II. potvrzují i další čeští panovníci, v roce 1356 například Karel IV. (1316–1378), vzbuzuje v lidech nepřátelství. Židé se proto často stávají terčem útoků.

Křivé obvinění z otravy

Jakmile je panovník příliš slabý, nebo se věnuje válečnému tažení, jejich ochranu zanedbává. Stačí pak jakákoli záminka a lidé si na Židy jdou vylít svoji zlost.

„Otrávili jste naše studně,“ obviňují je křesťanští obyvatelé evropských měst, když se v letech 1348–1350 Evropou přežene morová epidemie. „Toto zlovolné nařčení způsobilo smrt desetitisíců nevinných lidí po celé Evropě.

V našich zemích mu padli za oběť Židé v Chebu (v roce 1350),“ píše současný historik Alexandr Putík z pražského Židovského muzea.

Poničili svátost?

Největší pohromu pro židovské obyvatelstvo u nás ovšem přinese rok 1389. Na Boží hod velikonoční 18. dubna 1389 kráčí pražskou uličkou katolický kněz, který v ruce nese oltářní svátost. Chystá se zaopatřit umírajícího křesťana. Nedaleko jde skupinka Židů.

Někdo z nich údajně vezme kámen a hodí ho po knězi. Prý zasáhne a také poškodí nesenou svátost. Rozhněvaný kněz hned běží na dnešní Staroměstské náměstí a svolává souvěrce k pomstě. Několik Židů potom městští drábové zavřou do vězení.

Jejich přítel jim nepomůže

Nikdo se nepídí potom, zda je obvinění Židů oprávněné nebo ne. Naštvaní lidé se vrhnou do ghetta, kde zapalují domy a vraždí jejich prchající obyvatele. Umírá asi 3000 lidí. Jde o největší protižidovský pogrom v českých zemích.

Židé nemají na Velikonoce 1389 žádné zastání, protože král Václav IV. (1361–1419), považovaný za jejich přítele, je v době pogromu mimo hlavní město. A nenávist proti Židům se proto stupňuje.