Uniformovaný příslušník Veřejné bezpečnosti vyděšeně zírá přímo do hlavně namířené pistole. Právě ji na něj vytáhl ji na něj Karel Ruml, jeden z únosců vlaku mířícího k česko-německým hranicím.
Muže se neodváží přiblížit k ruční brzdě, natož na ni sáhnout.
Rozjetá železniční souprava zatím proráží závoru kousek za západočeským městem Aš. Strojvůdce Jaroslav Konvalinka, přednosta chebské železniční stanice Karel Truksa, zubní lékař Jaroslav Švec a František Šilhart, kdysi majitel pražské inzertní kanceláře, teď muž zapojený do sítě převaděčů a zpravodajců.
Zdánlivě nesourodou partičku lidí z různých společenských vrstev spojuje na počátku 50. let 20. století jedno jediné: odpor vůči komunistům. Právě proto se ocitají ve spojení lidé, kteří toho jinak nemají moc společného a rozhodnou se, že společně utečou. Unesou vlak.
Rychle připravená akce
„Rozjetou lokomotivu nikdo nezastaví. Můžeme převézt rodiny i přátele, a to naprosto legálně. A bezpečáci budou překvapení – vlakem to za kopečky ještě nikdo nezkusil,“ vyjmenovává na schůzce výhody připravovaného plánu Šilhart.
Akce vyžaduje rozsáhlé přípravy, které se kupodivu daří utajit před policií. Jak, to dodnes není jasné. „Právě tyto nejasnosti vedly později ke vzniku různých nepravděpodobných teorií.
Podle jedné měla vlakovou soupravou odjet skupina významných politiků, stojících k režimu v opozici, jiná tvrdila, že akce byla připravována po dlouhou dobu,“ vysvětluje český historik Ivo Pejčoch (*1962). Pravda je ale prozaičtější.
Útěk si žádá rychlou přípravu. Čím déle budou plánovat, tím sílí nebezpečí prozrazení.
Opilec kontroluje cestu
„Zajistíme vyřazení vzduchových brzd. Vlak nebude možné zastavit,“ slíbí Konvalinka s Truksou. Jako železničáři hrají v útěku klíčovou roli. „Ke každé z ručních mechanických brzd postavíme jednoho z nás spiklenců. Ozbrojený bude hlídat, aby nikoho nenapadlo za ni zatáhnout,“ domluví se.
11. září 1951 se po trati Cheb-Aš řítí rychlík. Lokomotivu řídí Konvalinka. Všechno běží podle plánu. Spiklenci nastoupí v Chebu. Doktor Švec krátce předtím přijíždí autem k závoře za ašským nádražím. Předstírá před pohraničníky, že je opilý.
Má za úkol zjistit, jestli je cesta volná. „Závora je podél cesty,“ ujistí přátele v Chebu. Jediné nebezpečí představuje komunista Kalabza, vlakový topič. Truksa ho ale pistolí přinutí k poslušnosti už před příjezdem do Aše.
Zastaví až v Německu
Když je budova ašského nádraží na dohled, strojvůdce Konvalinka přidá páru.
Vlak proletí kolem nástupiště bez zastavení. Student Karel Ruml se postará o to, aby ani příslušník VB v posledním voze nezatáhl za ruční brzdu. Je právě 15.04 hodin, když vlak opouští republiku. Na německé půdě ujede jenom 1300 metrů.
Brzdí lokomotivou a zastavuje u vesnice Wildens. Na svobodě se ocitá celkem 111 cestujících.
