„Už to víte Natašo Ivanovno? Lenin prý byl houba!“ vypráví s očima navrch hlavy vzrušená dáma a když jí kamarádky nevěří, pokládá neprůstřelný argument: „Byl. Říkali to v televizi!“ A má pravdu. Říkali to.

„Dnes chceme vrhnout světlo na jedno ze zásadních tajemství Říjnové revoluce,“ oznamuje 17. května 1991 moderátor populární talk-show Páté kolo. Jeho hostem je politický aktivista a vědec, který se údajně právě vrátil z Mexika se senzačními informacemi.

Tvrdí, že ruský vůdce Lenin, vlastním jménem Vladimír Iljič Uljanov (1870–1924) byl závislý na psychedelických houbách. Konzumoval je prý v takovém množství, že se nakonec sám stal houbou. Šílené? Samozřejmě!

Vše je totiž televizní mystifikací reportéra Sergeje Šolochova (*1958) a „vědce“, ve skutečnosti muzikanta a herce, Sergeje Kurjochina (1954–1996).

Říjnovou revoluci provedly houby!

Ten absurdní teorii na diváka nevychrlí najednou. Postupně ho zpracovává. Mluví o indiánských houbách obsahujících halucinogenní drogy, pokračuje citacemi z Leninovy korespondence.

Každou další informaci podkládá logickým řetězcem faktů, citacemi z ověřitelných zdrojů a fotografiemi.

Jejich divokou manipulací nakonec dokazuje, že Říjnová revoluce byla provedena lidmi, kteří léta jedli houby v takovém množství, že byly jejich osobnosti ovládnuty a nahrazeny dominantními houbami.

A totéž se prý stalo Leninovi, jak dokazují například střílny jeho obrněného automobilu, které jsou stejné jako výtrusnice muchomůrek. Nebo jeho záhadné jméno: „Když přečtete Lenin pozpátku, dostanete jméno francouzského houbového pokrmu. Už chápete?“

Komunisté u obrazovek jsou v šoku!

Vše je zabaleno do pseudovědeckého slovníku tak dokonale, že naprosto absurdnímu tvrzení uvěří přes 11 000 000 diváků. S oficiálními dotazy se ozývají dokonce i regionální organizace Komunistické strany. „Ne, není to tak.

Savec opravdu nemůže být rostlinou,“ dostává se jim ujištění. Nečekaný dopad pořadu je dán dobou. V Rusku padly mnohé z cenzurních zákazů. V televizi se objevují do té doby utajovaná a často senzační fakta, o nichž obyčejní lidé dosud neměli potuchy.

Současně ještě stále berou zprávy v médiích jako fakta. To bylo také prvním Kurjochinovou inspirací: „Viděl jsem pořad o smrti Sergeje Jesenina, který pomocí argumentů, občas zcela absurdních, prokázal, že básník byl zavražděn.

Říkal jsem si, to je úžasné, takhle se dá dokázat cokoli. Vzal jsem největší šílenost, která mě napadla a zkusil to.“