Domů     Úžasné adaptace: Zvířata, která bez vody přežijí roky!
Úžasné adaptace: Zvířata, která bez vody přežijí roky!
1.3.2017

V současnosti více než třetinu planety pokrývají pouště, rok 2016 byl jedním z těch vůbec nejteplejších v historii a Středomoří zažívá nejhorší sucho za posledních 900 let.

reklama

Zásoby vody se tenčí, na rozdíl od nás jsou ale i živočichové, které tento problém zase tolik nepálí. S nedostatkem vody se totiž vypořádali skutečně brilantně.

Člověk dokáže bez vody přežít pouze několik málo dní. Dokonce i kultury žijící v pouštních oblastech zeměkoule nejsou o nic lépe fyziologicky přizpůsobení k životu bez vody než my.

S léty strávenými v poušti se však naučili, kde a jak nalézt vodu, bez ní by nepřežily. To zvířata se dokázala na nejsušší místa planety adaptovat o poznání lépe než lidé.

Koho by napadlo, že na předních místech tohoto žebříčku bude velbloud, čeká velké překvapení. Ve společnosti těch nejlepších jsou to jen hrbatí žabaři.

reklama

Vodní lakomci

Většina pouštních zvířat se naučila, jak ze svého okolí a zdrojů vyždímat i tu poslední kapičku vody, ale především, jak jí ve svém těle co nejvíce udržet. Biologické procesy jsou totiž přímo noční můrou, pokud se jedná o spotřebu vody.

Vylučování, pocení ale také samotné dýchání způsobuje ztrátu vlhkosti, která může být v poušti přímo vražedná. Velká skupina zvířat, které se mezi biology občas přezdívá „vodní lakomci“ se tak naučila, jak tyto ztráty co nejvíce snížit.

V pouštních oblastech Severní Ameriky a Mexika žije v tomto ohledu přeborník. Tarbíkomyš (Dipodomys) sbírá semena a rostliny, ze kterých pak žije většinu roku.

Semena s vysokým obsahem sacharidu jí dodávají energii a takzvaně „metabolickou vodu“ vznikající biochemickými reakcemi. Právě proto si například velbloudi ukládají v hrbech ne vodu, ale tuk. Za každý gram „spáleného“ tuku totiž zvíře získá 1,12 mililitrů vody.

Aby toho nebylo málo, vyvinuli si tarbíkomyši další až extrémní způsoby, jak vodě zabránit v úniku z jejich těla.

Zcela jim chybí slinné žlázy, navíc dlouhý a spletitý průchod z plic k nosu jim zaručuje, že vodní pára obsažená ve výdechu cestou kondenzuje na sliznici a voda z dechu tak zůstává v těle.

Voda jen z jídla

Dokonce i při vylučování dotáhli úsporu vody na maximum. Nejenom, že tarbíkomyš vylučuje jen minimálně, jejich moč je navíc jen pasta.

Tento zhruba 40 centimetrů (i s ocasem) dlouhý hlodavec žije přibližně 10 let a celou tuto dekádu se nemusí ani jedinkrát napít vody.

Na druhé straně zeměkoule, v Severní Africe a jihozápadní Asii, žije úhlavní myší nepřítel, který by si ale ve způsobech přežití s tarbíkomyší podivuhodně rozuměl. Tedy dokud by jí nesnědl.

Kočka pouštní (Felis margarita) získává veškerou vodu, kterou potřebuje z jídla. Tedy z hlodavců, plazů, ptáků a dalších malých zvířat.

Vzhledem k tomu, jak málo je druh prozkoumán, je velmi obtížné říct, jak dlouho doopravdy vydrží nejmenší z kočkovitých šelem bez vody.

Sběrači vlhkosti

Spousta zvířat šla ale trochu jinou cestou. Místo schopnosti vystačit si s minimem, nebo i žádnou vodou, si vyvinuli schopnosti, jak ji sesbírat a uchovat na horší časy.

Například Moloch ostnitý (Moloch horridus), přezdívaný také „ostnatý ďábel“, může na fotkách vypadat nebezpečně, ve skutečnosti jde ale o mírumilovnou ještěrku, která se vám vejde do dlaně.

Její ostny zastrašují případného predátora, pro pouštního plaza ale mají ještě jinou, nezastupitelnou funkci. Sbírají vlhkost z ranní rosy a v kanálcích mezi trny ji dokážou udržet.

Drážky na zádech ještěrky z vnitrozemí Austrálie absorbují vodu podobně jako saví papír a pokud se ptáte, jak dostane tohle zvířátko vodu ze zad do úst, pak je odpověď ještě více fascinující.

Všechny drážky jsou totiž uzpůsobeny tak, aby jimi voda mohla cestovat a svoji cestu zakončila přímo u tlamy molocha. Rosu z ranní mlhy ale sbírají například i pouštní příslušníci druhu brouků potemníkovitých, kterým se říká také Toktokkie.

Na povrchu svého malého tělíčka dokáží z ranní vláhy kondenzovat kapičku vody, která pokrývá jejich celodenní spotřebu.

Zásobárna vody pro sebe i ostatní

Mistrovství ve vybudování zásobárny vody ale dosáhla australská „vodní žába“ Cyclorana platycephala. Uchovává vodu ve svém močovém měchýři a v období sucha ji dokáží do těla absorbovat skrze propustnou membránu měchýře.

Žába, která je charakteristická svým kulatým tvarem (právě kvůli uložené vodě) je schopná zadržovat tolik vody, že tím zdvojnásobí svou váhu. Jejího mistrovství si ale k její škodě všimli i jiní. Například aboriginci žábu využívají jako zdroj vody.

Vyhrabávají ji ze země a vymačkávají si vodu z jejího měchýře, následně však žabku živou pustí. To u jiných predátorů nemá tenhle skákající vodní balónek takové štěstí. „Vodní žába“ dokáže přežít jen ze svých zásob celých pět let bez vody.

reklama
Foto: archiv, wikimedia
Související články
Věda a technika
Mladý vynálezce: Philo Farnsworth se postará, aby bylo na co koukat
Děti nevymýšlejí jen lumpárny, jak se může zdát z rodičovských stesků nebo našich vzpomínek na dětství. Některé děti přicházejí s nápady, které se mohou proměnit ve velmi zdařilé vynálezy. A některé jejich nápady jsou tak úspěšné, že změní svět. I když existuje mnoho vynálezců, kteří přispějí k vynálezu televize, Philo Farnsworth (1906–1971) je první, kdo přijde s nápadem na […]
Věda a technika
Nevyzpytatelný uran: Napájí domácnosti a maže města z povrchu zemského
Počasí mu tehdy nepřeje, a tak pokus odloží do šuplíku. Když si na experiment vzpomene, vytáhne snímek a nestačí se divit. Místo lidí na fotografii na něj zírá černota. Slunce do zásuvky nesvítilo, a tak jediným viníkem musí být uran! V periodické tabulce prvků mu náleží písmeno U a vedle něj trůní číslovka 92, která […]
Věda a technika
Proč se na podzim barví listí? Stromy před zimou rozehrávají pestré divadlo
Ještě před pár týdny byly koruny stromů zelené. Pak se dny začnou krátit, noci prodlužovat a listy náhle vzplanou žlutou, oranžovou, červenou i vínovou. Není to jen půvabná podzimní podívaná. V každém listu právě probíhá důmyslná chemická úklidová akce, při které strom rozebírá své „sluneční elektrárny“, zachraňuje cenné živiny a připravuje se na zimu. Na […]
Věda a technika
Zvuk, neviditelný cestovatel, který umí sprintovat i šeptat
Zvuk je všude kolem nás, přesto ho nevidíme. Umí se odrážet, ohýbat, zrychlovat i zpomalovat, a zatímco vzduchem se žene rychlostí asi 343 metrů za sekundu, ve vodě je z něj hotový sprinter. Pojďme se podívat, co všechno tenhle neviditelný posel dokáže. Ve vodě má zvuk pořádný náskok. Zatímco vzduchem při pokojové teplotě putuje přibližně […]
reklama
casopis
zajímavosti
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
Dnes zmáčkneme sešívačku a papíry poslušně drží pohromadě. Vypadá to jako banalita, bez které si kancelářský život sotva umíme představit. Jenže první předchůdci dnešní sešívačky mají k obyčejné plastové pomůcce z psacího stolu pořádně daleko. Nejstarší sešívačky jsou těžké, drahé, poněkud majestátní, a některé dokážou zatlouct do papíru jen jednu jedinou sponku. Pak je třeba […]
Útočiště na skále: Jak Garibaldiho slib zachránil San Marino
V červenci roku 1849 se odehrálo něco zdánlivě epizodního, co ale zanechalo trvalý otisk na mapě Evropy. Italský revolucionář Giuseppe Garibaldi stanul před branami republiky San Marino. Nebyl zde však v pozici dobyvatele, ale prosebníka. V patách mu byla papežská a rakouská vojska. Prosil o azyl. Byl mu poskytnutý a Garibaldi nezapomněl.   Útěk Garibaldiho […]
Tajemství otce Sherlocka Holmese: Pět věcí, které (možná) nevíte o Arthuru Conanovi Doyleovi
Jeho celé jméno zní Arthur Ignatius Conan Doyle a svět ho dnes zná hlavně díky jeho geniálním detektivním příběhům o Sherlocku Holmesovi. EpochaPlus.cz si posvítila na perličky, které nám ve škole obvykle neřeknou… Občas se ještě dozvíme, že byl slavný spisovatel původním povoláním lékař. Tyto znalosti ostatně občas zužitkuje i pro své psaní. Už se […]
Nesmrtelná sójová omáčka: Stačí přidat trochu plísně!
Usedají ke stolu a sliny se jim sbíhají, až ochutnají vychvalované čínské nudle. Obsluha se k nim bezděky přitočí a při té příležitosti přihraje na stůl drobnou láhev. Jeden z hostů se ušklíbne a odtuší, že to je ona pověstná omáčka, která se vyrábí z brouků. Jde kombinovat s nudlemi, rýží nebo sushi. Najdou se dokonce odvážlivci, kteří sójovou […]
věda a technika
Co kdyby Slunce nahradila černá díra? Nastala by vesmírná zima
Představte si, že někdo zmáčkne obří kosmické tlačítko a místo Slunce se uprostřed naší soustavy objeví černá díra, přesně stejně hmotná jako naše hvězda. První překvapení? Země by se nikam nezřítila. Žádné okamžité „šup a jsme uvnitř“, žádný kosmický vysavač. Planeta by dál poslušně obíhala po své dráze. Jenže pak by přišel problém, proti kterému […]
Vizionář kosmického věku Ciolkovskij: Co si myslel o mimozemšťanech?
Byl téměř hluchý a jeho životní styl občas připomínal poustevníka. Navíc byl jeho život ohraničený letopočty 1857–1935. Může se někdo takový zaníceně dívat ke hvězdám? Ano, Konstantin Eduardovič Ciolkovskij je považován za průkopníka kosmického věku. I jeho úvahy o existenci mimozemských civilizací předběhly svou dobu. Svůj život prožil v carském Rusku a později v Sovětském Svazu. To […]
Mozek bolest necítí. Kdo tedy způsobuje tu protivnou bolest hlavy?
Mozek nebolí. Hlava ano. Zní to jako hádanka, ale právě tady začíná fascinující příběh bolesti hlavy. Samotná mozková tkáň totiž nemá receptory bolesti, takzvané nociceptory. Když nás tedy rozbolí hlava, mozek si ve skutečnosti nestěžuje na vlastní bolest. Spíš dostává poplašnou zprávu z okolí a někdy je ten poplach pořádně hlasitý. Představte si mozek jako […]
Pozor, padá hvězda! Proč si máme něco přát?
Všichni víme, že hvězdy spadnout nemohou. Žhavé plynové koule obíhají po svých drahách kolem středu galaxie, a pokud je tedy nepohltí černá díra, žádné místo ani směr, kam by mohly padat, ani není! Proč nás tedy „padající hvězdy“ inspirují i matou už tisíce let? Když bohové pohlédnou z nebe na Zemi, pootevřou nebeskou klenbu. A […]
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz