Houska měkká jako poduška, do křupava opečené mleté hovězí maso, okurka, hořčice. Vše horké, nádherně vonící. Už se vám sbíhají sliny? Nebo spíš zvedá žaludek?

Hordy Tatarů, které se ve 12.století prohnaly částí Evropy, si pod sedla dávají maso, které pohyb koní rozemele. Možná právě od nich pochází recept, který později přivážejí ruské lodě do německého přístavu Hamburk.

Jídlo z mletého syrového masa se tu zabydlí tak, že když se do Ameriky valí vlna evropských přistěhovalců, objeví se jako Hamburg Steak v nabídce zdejších podniků.

V newyorské restauraci Delmonico ho roku 1837 šéfkuchař Charles Ranhofer (1836-1899) nabízí jako jednu z nejdražších položek jídelníčku.

Namlít krávu je náhle snadné

Další krok umožňuje německý vynálezce Karl Drais (1785–1851) když vynalézá mlýnek na maso. S rozmachem chovu hovězího dobytka na nově zabraných amerických územích se díky němu mleté maso stává běžně dostupným.

O tom, kdo vyrobí první opravdový hamburger, se však dodnes vedou spory. Pravděpodobně se v letech 1885 až 1904 nezávisle na sobě objevuje na několika místech.

Možná i díky Džungli, románu Uptona Sinclaira (1878-1968) o špinavých praktikách v masném průmyslu. Po jeho přečtení totiž Američané začínají váhat s pojídáním syrového masa.

Hambáč je za niklák

„Prodával jsem Hamburg steaky na veletrhu v Seymouru, ale moc se mi nedařilo. Lidi chtěli chodit od stánku ke stánku a ne trčet u toho mýho.

Tak jsem maso vložil mezi dva chleby, aby mohli jíst a přitom se procházet.“ Vzpomíná patnáctiletý Charlie Nagreen (1870-1951), jeden z potenciálních vynálezců hamburgeru. Z delikatesy a pouťové lahůdky se časem stává běžné jídlo.

I v době hospodářské krize v roce 1929 totiž lidí přibývá a musí jíst. Hamburger je ideální řešení. Lze ho vyrábět ve velkém, rychle a levně. Prodává se za niklák (5 centů) a je tak ekonomicky dostupný i chudým dělníkům.

Další evoluční krok dělá Walt Anderson. Nahradí chleba houskou a s podnikavým Billym Ingramem vymyslí zcela nový způsobu prodeje. Rodí se White Castle, první fastfood.

McDonald má české kořeny

A pak už přichází rok 1940. Patrick McDonald se syny Richardem (1909-1998) a Mauricem (1902-1971) otevírají v Kalifornii první stánek.

V roce 1953 se k nim přidává Ray Kroc (1902-1984), syn českých přistěhovalců, kteří do Ameriky přišli z Břas u Plzně. Ten časem firmu od podnikatelsky laxních McDonaldů koupí a vybuduje z ní světově nejúspěšnější řetězec rychlého občerstvení.

V roce 1995 má restaurace ve více než 100 zemích světa. Stává se symbolem globalizace a pro své praktiky také terčem útoků a protestů.

Vy zemřete, hamburger přežije.

Začínají se ozývat kritické hlasy, upozorňující na zdraví škodlivé účinky „fastfoodového“ jídla. Na to, že firmy cíleně vytváří na svých produktech závislost, že jsou plné tuků a za lákavou chutí jsou náhražky a umělá dochucovadla.

Výmluvnou ukázkou se stává film Super Size Me (2004), kde dokumentarista Murgon Superlock (*1970) vyzkouší vliv hamburgerů sám na sobě. Měsíc jí pouze u McDonalda. Výsledek?

„Přibral jsem 11kg, játra mi zahltily tuky a cholesterol mi stoupl na 65. Mám problémy vyjít schody, jsem bez energie, v depresi.“  O mnohém vypovídá také experiment newyorské fotografky Sally Daviesové.

V dubnu 2010 si kupuje oblíbený Happy Meal, rozloží obsah na talíř a každý den fotografuje. „Překvapilo mě, že už druhý den neměl žádnou vůni,“ vzpomíná a dodává: „Dnes, o tři roky později, vypadá vše stejně čerstvé jako první den.

Jen trochu oschlé.“ Nic nezačalo plesnivět a nejeví žádné známky rozkladu. Závěr si udělejte sami.  Dát si tedy hamburger? Proč ne, pokud ho nekoupíte ve fastfoodu, ale uděláte si ho sami. Čerstvý a bez chemie.